str. 48
ve chvílích, kdy jí přibyl nový člen, jest úplný a předmět jeho vyčerpán ve všech podstatných podrobnostech. Kapitolková forma, založená patrně na předběžném rozvrhu dle kvestionáře, platně přispěla ku přehlednosti díla. Široký, parataktický a zhusta dialogický tvar lidového vypravování zachoval sběratel i vydavatel, jak ostatně též v předmluvě jest ohlášeno. Výrazům choulostivým nevyhýbal se ani ten ani onen, právě jako se jim nevyhýbá lid. České literatury dokládá se autor hojně. Že tu sem tam pohřešujeme obdobný doklad ze zvyků a pověr českých, není vinou jeho, nýbrž naší literatury lidopisné, v níž je .plno mezer velmi citelných. A není naděje, že by se mezery ty v době nedlouhé vyplnily, neboť na práce vážné u nás není nakladatelů — ti se vyčerpávají na belletrii, třeba byla zcela bezcenná, ano nicotná. — Vhodných údajů srovnávacích byl by autorovi poskytl Pav. Dobšinský, Prostonár. obyčaje, povery a hry slovenské; také Ad. Černý, Mythiske bytosče luž. Serbów mohl býti uveden. — Knihou K'u-zeljovou byl netoliko maloruský, ale i vůbec slovanský li dopis platně obohacen. F. V, Vykoukal.
*
Navodila in vprasanja za zbiranje i zapisovanje narodnih pesni, národne godbe, narodnih plesov in seg, ki se nanasajo na to. Izdal po с. k. mini-strstvu za bogočastje in nauk postavljeni slovenskí delovni odbor za publi-kacijo „Avstrijske Národne Pesni". V Ljubljani 1906, str. 36.
Slovinský odbor pro „Rakouské národní písně" vydal velice podrobně propracovaný návod k zbírání a zapisování slovinských písní národních, jakožto i dotazník velice důkladný. V úvodní poznámce odbor tento, jehož hlavním činitelem jest patrně prof. K. Štrekelj, vydavatel znamenité obsáhlé sbírky národních písní slovinských, napsal, že zachovaného materiálu je zapsána sotva polovice textů písňových, a sotva osmina nápěvů. Činnost má tedy slovinský odbor velikou! V návodu (str. 3—28) klade se nej-větší důraz na nejpřesnější zapisování jak slovního znění, taktéž nápěvů písní; všelikých změn, „oprav" má se zapisovatel naprosto vystříhati. Zapisovatelé mají co možno nejpřesněji hleděti, aby zachycovali všecky, všecinky fonetické zvláštnosti, dokonce i t. ř. větní fonetiku, а к tomu účelu navrhuje se celá řada písmen abecedy řecké, z fraktury německé, různá písmena ještě přijatá od linguistů. Obávám se, že se tu požaduje přespříliš, neboť těmto požadavkům může vyhovovati leda odborník linguista ve^ fonetice vycvičený a velmi jemným sluchem vyzbrojený. Jest zajisté nepochybné, nač se právě v tomto návodu klade důraz, že právě pro stanovení původu písně, jakožto i cest, jimiž se šířila, jsou dialektické zvláštnosti rozhodující, ale nicméně, myslím, že se j de tu příliš daleko, a že nemůžeme na sbírce písní žádati, aby sloužila také fonetikům za materiál. Velice podrobně jest propracován dotazník (str. 21—33), kladou se 1. otázky po oblíbenosti a způsobu šíření, po pěstitelích, nositelích a šiřitelích písní, hudby a tanců, mimo jiné položena otázka, neužívá-li se jistých čárů к nabývání neb pozbývání umění pěveckého, hudebního, tanečního a j. 2. o písních: zpívají-li mužové, ženy tytéž aneb různé písně; zpívají-li více ženatí neb svobodní, mají-li děti, chlapci, děvčata, ženatí mužové, provdané ženy atd. zvláštní své písně; zpívá-li lid písně v jiném nářečí, než kterým mluví, zpívá-li písně cizojazyčné, maka-ronské? a j. v. 3. o hudbě, hudebních nástrojích, jich názvech, jich zhotovitelích atd., 4. o tanci, jeho poměr ke zpěvu a hudbě, jména a popis různých tanců atd. jpa.
|
|
