a symbolické pověry (zotvírají všecky zámky, rozváží všecky uzly, při porodu zvláště těžkém otevrou carská vrata v chrámě atd.). Z pověr je také v Ukrajině známo nošení „nebeských listů", psaných haličským nářečím, a tištěných modlitbiček po způsobu německém („Geistliche Schiíd-wacht" а р.). Jakmile dítě přišlo na svět, provázejí je pověry, kterými se jednak zabezpečuje jeho věk a zdraví (chrání se n. př. od uhranutí), jednak hádá se, jaká bude jeho povaha a náklonnosti, a vůbec věští se o jeho budoucnosti. Chlapce také v Ukrajině vidí raději než děvče; dokud žena rodí chlapce, pokládá se za mladou, jakmile rodí děvčata, je „baba". V některých krajích polských dokonce dívka, která se zapomněla, netratí nevinnosti, porodila-li chlapce. Víra v obměnčata je v Ukr. obecná; náš autor souhlasí s Polívkou, že je původu německého. Chováním a opatrováním rodičky zabývají se ostatní části tohoto oddílu. — V třetím oddílu autor podává srovnávací přehled obřadů a obyčejů po porodu. V Ukrajině mají některé obyčeje jiné než na západě. Jak dítko přišlo na svět, otec přivede nejbližší sousedy a slaví s nimi „rodiny", na nichž zejména se připijí na zdraví novorozencovo. Potom baba objedná u popa „obmolitvuvanňa", modlitby za dítě, a smluví se s ním o jméno jeho. Potom jsou krtiny, obřadně slavené po kostelním křtu, potom „zlivky", jakýsi očistný obřad, jejž koná s rodičkou baba, a „pochrestiny", jaksi dodatečná slavnost křti-nová, jíž se s kmotry účastní též rodička. Šest neděl po křtu jde žena к církevnímu úvodu. — Z přečetných podrobností dotkneme se toliko dvou. V Ukrajině nemanželské dítě přináší štěstí, dobře je také býti mu kmotrem; jména však dostává se mu co možná nápadného. Stůně-li dítko, někteří národové mají zvyk změniti mu jméno, aby je zbavili vlivu škodlivého démona posavadního. V Ukrajině v tom případě „prodávají" dítě někomu, kdo dá matce několik kopejek; tohoto „koupeného kmotra" váží si jako křestného otce novorozencova. Místy však lze takto dítě prodati příchozímu, kterýkoli se namane. — V čápa, který „nosí děti", v Ukrajině nevěří; tam baba nachází dítě v buřeni, v písku, v řece, nebo je sama matka zdvihne pod lupením kapusty a p. Čáp, jak autor dokazuje, je germánský přinašeč dětí, od Germanu přejali ho Slované. Vrána v tom úkolu je lokalisována na Čechy obou národností. — Odkud má autor zprávu, že Čechové berou dítěti 8—10 kmotrů? (Str. 48.) Shánějí-li si někde chuďasi větší počet kmotrů, aby si přilepšili jejich dary (zvláště určitá míra viktualií je dávnvm zvykem přesně stanovena), nelze přece jednotlivých případů generalisovati.

Srovnávací část Kuzeljova díla vyniká širokým rozhledem po literaturách slovanských i jiných, z nichž jsou uvedeny netoliko práce lidopisné, ale nejednou též odborná díla lékařská. Ráz práce způsobil, že bylo tu a tam potřebí opříti se autoritami lékařskými. Autor ovládá úplně rozsáhlou látku a volí z ní účelně jen to, čeho je právě třeba. Ploss-Bartels (Das Weib in der Natur- und Völkerkunde) byl mu, nechci říci vodítkem, ale spíše pramenem nej účinnějších podnětů, jak a čeho se chápati ve spoustě nasbírané látky. Jinak množství užité literatury vysvítá již ze seznamu na str. 212—220, к němuž však se pojí četné jiné práce, uvedené porůznu v obsažných parallelách autorových. — Obdobou podle úvah vstupných postupuje Ku-zelja ve vlastní lidopisné látce ukrajinské, jen že se tu staví na stanovisko co nejširší. Vyčerpává tedy jednotlivé otázky, n. př. o pohlavním životě ženy a o mravních názorech lidu k tomu se pojících, se všech stránek tou měrou, že není, čeho by tu čtoucí ještě pohřešil. Také obraz života v rodině