dítěte v rodině a v obci od doby nemluvněcí až do času dospělosti autor slibuje pro svazek další.

Před části tuto vytčené Kuzelja položil „vstupné úvahy" (str. i—60). Ty jsou vlastní prací jeho. Autor zde spracoval rozsáhlý materiál srovnávací o tehotnosti žen, o porodu a o obřadech a zvycích po narození dítěte. Způsob, jakým si tu vede, vysvitne z otázek, kterými se zabývá n. př. při prvním z těchto tří themat. Vykládá o trvání tehotnosti, o jejích příznacích, z čeho lid soudí, že se začala, která doba se nehodí ku početí dítěte (n. př. půst) a jaké má ten čas následky pro povahu dítěte, z čeho a jak se hádá o pohlaví očekávaného dítěte, kdy vstupuje duše do dítěte, o dětech sedmiměsíčních. (O těchto je domnění, že budou silnější než děti úplně donošené, což autor vykládá ze zkušenosti lidu, že osmiměsíční děti hynou, a pak z toho, že 7 je vůbec číslo mystické, pročež se věří také o sedmém synu v rodině, že vykoná věci veliké.) Zajímavý jest autorův rozhled po názorech různých národů o tom, co těhotná žena smí nebo nesmí činiti, co smí jisti, čeho se má zdržeti atd. Žena n. př. má dostati, nač má chuť; odepříti má se jí jen to, co by jí jistě škodilo. Nemá jisti tučného masa, zvláště však ne ryb — dítě by bylo němé — nemá jisti srostlého ovoce — dostala by dvojčata — nemá piti z otlučené nádoby — dítě by dostalo zaječí pysk. Nemá se ničeho prudce uleknout ani se velmi diviti, dítě by dostalo znamení na těle, zejména pak se nemá leknout ohně, sice by dítě mělo rudou skvrnu. Dále nemá se nahýbati do peci, aby dítě nemělo krátkého dechu, nemá se dívati do měsíce, aby dítě nebylo ná-měsíčné, nemá na sobě ničeho našívati, dítě by mělo některý úd přišitý, nemá si zaplétat vlasů — měla by těžký porod. Vliv psychického stavu ženina na vývoj povahy dítěte jest lidu dobře znám; žena tedy se varuje, aby se nezlobila, nehádala ani nermoutila. Těhotnou ženu pokládají za nečistou; proto žena ta nemá choditi do kostela, nemá líbati kříž, nemá držeti křtěnce na rukou, zejména však nemá přísahati nebo svědčiti na soudě. (Totéž platí také o ženě v „měsíčkách", v čas menstruace; tehdy by zhřešila, kdyby lezla na strom, neboť strom by uschl.) Pečlivě má se těhotná žena střežiti uhranutí a vlivu nečistých sil; nemá tedy v noci vycházeti z chaty — leda s kouskem chleba nebo čarovnou rostlinou nějakou. Nejeden z těchto názorů má také, jak známo, lid náš; některé pověry naše však tu pohřešujeme, n. př., že vůz se svatebčany, sedí-li mezi nimi těhotná žena, nemůže vyjeti. Také doklady, že ony názory má také lid český, bychom tu v množství dokladů jiných národů rádi viděli.

Pod záhlavím „Porod" Kuzelja uvádí nejprve lidové názvy a uzavírá z obdobných výrazů slovanských a germánských („spadlas peci", „kamna se rozsypala", „padla do kouta" а р.), že lid spatřoval symbolický vztah mezi pečením chleba v peci a porozením dítka. Přecházeje к věci samé líčí přípravy babiny a rozličné její pověrečné i lékařské úkony po porodu, který se děje na místě zakrytém. (Našich koutnic, ač měly důležité místo v lidových výšivkách, tu nevzpomenuto.) Babou, která v Ukrajině za šestinedělku hospodaří a spravuje dům, pokud ona nevstane, je žena, která sama už nerodí. Vzbudí obecný smích, má-li baba ještě dítě; tomu pak říkají „babinec". Obyčej zvaný „kuvada", známý nejvíce u některých „divokých" kmenů amerických, totiž že muž „stůně" a je v šestinedělí, jakmile jeho žena porodila, dá se dle našeho autora doložiti některými přežitky také z Ruska. Dále se vypisují rozličné prostředky na polehčení rodičce v těžké chvíli, • a to prostředky mechanické, lektvary, čarování