str. 45
1891 zasluhoval většího uznání, než se mu dostalo. Každým způsobem je však knížka tato, pokud toho bylo lze docíliti při daném rozsahu a účelu, dalším rozhodným pokrokem. Mám na mysli hlavně dnešní Machalův systém a celkové ovládání látky oproti Nákresu. Zde dobře, ač to mohlo býti ještě jasněji provedeno, rozlišuje si látku na dvě velké skupiny: ctění duchů (demonologie) a bohopocty (idololatrie), ač terminy samy, zejména druhý toho dobře nevystihují, a podle nich ji probírá. Do výkladu, jak vznikla slovanská mythologie, se nepouští; jinak však přijímá téměř stále, za jediný pramen ctění předků. U Polabanů i bohy vyspělého systému vykládá napořád za bývalé národní heroy — u Rusů zase rázem uznává původ jiný, — rozlišení, s nímž souhlasiti nemohu. Jinak drobnosti, jež bych měl podotknouti к výkladu Machalovu (chybí některé důležitější prameny, o představě duše po smrti máme přece i správy staré, chybí vysvětlení, proč u Rusů a Polabanů vznikla pokročilá bohopocta atd.) nepadají nijak na váhu při populární knížce okruhu Světové knihovny. Je to slovem velmi dobrá knížka a zasluhuje vůči záplavě mythologických fantasií, v nichž si u nás ještě některé kruhy libují, co nejhojnějšího rozšíření. L. Niederle.
*
Дитина в звичаяах г вгруваннах украгнського народа. Обробил Др. Зенон Кузеля. Ve Lvově 1906. Materiálů pro ukrajinskou etnologii, vydávaných Nauk. tovaryšstvem jména Ševčenkova, sv. VIII. Str. VI. a 220.
Zajímavá kniha tato jest vlastně prací dvou autorů. Dodalť k ní látku, shromážděnou hlavně v jihovýchodním Kyjevskú, sběratel, který se v přílišné skromnosti označil jenom Mr. G. Látka byla sbírána dle kvestionáře, jehož ukázku pořadatel v předmluvě uvádí, a zapsána co do věci zcela věrně, co do formy pak tak, že syntaktická a lexikální stránka lidového vypravování zůstala co možná neporušena, kdežto fonetickým odstínům dialektickým nebyla věnována stejná péče. Kde nalezl sběratel gramotné vesničany, užil jejich pisecké schopnosti a dal si látku přímo jimi psáti, ale sám ji ovšem kontroloval. К jakým výsledkům však v tomto případě došel, nemůžeme z knihy posouditi, neboť tam většinou nejsou jmenována místa, kde co bylo zapsáno, ani osoby, od nichž zprávy pocházejí. Sběratel se snažil, „описати село так, як воно б", a sebral k tomu cíli látku velmi hojnou i přeroz-manitou. Z ní byla dru Kuzeljovi odevzdána část, týkající se života dítěte. Avšak sběratel i pořadatel pojali toto thema mnohem šíře i hlouběji, než n. př. náš Bartoš v „Našich dětech". Zašliť oba nazpět a stopují netoliko život ženy od chvíle, kdy se pociťuje matkou, ale i pohlavní život parobku a děvčat a rozmanité názory a obyčeje, které se této věci týkají n. př. o svatbě i jindy. Ku psychologii vesnického lidu ukrajinského jest tím podán příspěvek nadmíru cenný, tím cennější, že jsou tu bez obalu podány mnohé věci, o kterých mluviti leckomu brání bud skutečný stud, bud prudérie. V celku z tohoto svazku připadla značně větší část vylíčení pohlavního života ženina a jeho stránky fysiologické než zobrazení života skutečného dítěte. Vypisuje se zde tedy „žena a její pohlavní žití před tehotností a v době tehotnosti" na str. 60—126; „dítě před příchodem na svět" na str. 126—176; „porod" na str. 163—176; „obřady a zvyky od narození dítěte do úvodu" na str. 177—207. K tomu je přidáno (na str. 208—212) lidové podání o obměn-čatech nebo podhozencích, jež divé ženy a podobné bytosti podkládají neopatrným matkám lidským místo dětí jejich. Obraz vlastního života
|
|
