Nápěv. Máte-li ten dar boží hned o' prvém tónu, jejž z písně uslyšíte, říci, že je to ten a ten tón, na př. j1 neb d2 atd., t. j. máte-li absolutní hudební sluch, jenž poznává a určuje absolutní výšku tónu bez srovnávání s jiným tónem, pak jste jako stvořen sběratelem písní. Intervally (rozdíly výšek) tónů napadnou pak samy sebou, bez dlouhého hledání a přesvědčování se na hudebních nástrojích. Když živou píseň notujeme, není již na to kdy. Vaše notace písní bude věrohodná, i když místo as napíšete jis a místo fis napíšete jes, t. j. i když pravopis hudební nebude správný. O d h a d-nete-li správně i poměrnou délku tónů, bude možno použiti vaší notace i pro vědecké badání i tehdy, když na místě taktu 2/4 předepíšete 2/8 ba i 6/8 t. j. i když s vaším pravopisem theoretik hudební nebude spokojen.

Vy napíšete na př.:

ale věc hudební zůstane pro sluch pokaždé stejná — když se jí zúmyslně nepřičiní přívlastky teoretické těchto taktů — jež vám nejsou známy. Ba tato starost o pravdivost dojmu, i když se nevědomě dopouští pravopisných poklesků — budí ku sběrateli důvěru.

Věrohodnost notace písní. Sbírka nemá míti jen cenu uměleckou. Odchylný tón, odchylná sčasovka může býti pořád ještě pěknou; je-li zároveň pravdivou, ukáže teprve vědecké badání. Píseň i nápěvek neb nápěvek samostatný není dílem ducha osamoceným. Jest jednak v řetěze všech sluchoyých pocitů, na př. nápěvků mluvy. Souhlasný vztah prostoru a času dělá podobné obrazce při stejně založené povaze našeho lidu. Povaha, mluva, píseň, výšivky, kroj — jsou ve vzájemném souhlase; v jakém, ukáže právě vědecké badání, jež nemá býti uvedeno na scestí nepravdivou notací písní.