musea, máme monografie i obrazové mapy. A moderní lidé přistupují nyní k těmto všem věcem s jinými úmysly a pocity. Pro ně není lidové umění zcela jiným světem, odlišným ode všech, slohových period historických, pro ně znamená tentýž inspirační element jako umění „oficielní", na němž se učí a poznávají, jak konservativní venkovan pomalu si spřádá prvky slohu, který kolem něho hýří svými výtvory, jak zjednodušuje po svém linii a barvu, jak dle své schopnosti vidění zachycuje primitivní tvary předmětů a jak láskyplně zachází s chudým materiálem, jejž mu dala příroda a jehož řeči rozumí. Výtvory lidové spolu s celým životem tělesným i duševním jsou jim dobrou školou pro pochopení individu-elního pojetí, pro účelnost tvarů a vhodnost užitého materiálu. Ne к bezduché kopii nebo malichernému drobení v prvky, ale к potěše a cviku oka a inspiraci citu. — Ale — bohužel — zlo se dosud vrací a příčinou toho, že jsem předeslal tento obšírný důvod, jest článek prof. Dr. Čeňka Zíbrta v 2. čísle XV. roč. „Českého Lidu" (str. 74—78). Autor, jehož váha v některých otázkách historie a národopisu jest v Čechách i za hranicemi nesporná, kryje tu, bohužel, svým jménem opožděné výsledky snah, jak jsem je v úvodu vylíčil. Věnuje celý článek publikaci pp. Fr. Thomayera a M. Fulína: Českoslov. vzory květinových skupin (ornamentů) a jich užití v našem zahradnictví, a praví: praktické těžení

toto ze studia lidového vzniká jako přirozený výsledek studia starýrch vzorů rázovitých, přizpůsobených látce a účelu novějších ozdob, okras, upravovaných takto předlohami, vhodně vybíranými z bohaté pestrosti ornamentiky lidové. Po krojích, nábytku, výšivkách, výzdobě domácnosti, po lidovém stavitelství přichází na řadu též výzdoba květinová." — To je hrozný omyl. Vydavatelé „Vzorů květinových" jsou ovšem zahradníci, vychovaní v době, kdy horečka stylová obnovila rokokovou dekoraci zahrad a také květinových koberců a chytají se jen módy, užívajíce „lidového" místo renaissančního ornamentu. Těm musíme již odpustiti. Ale líto je mi, že omyl ten zavádí se a podporuje i v literatuře vědecké. Vždyť každý, kdo jen trochu zabýval se lidovým uměním, ví, že lid svůj ornament neznehodnocuje, že užívá ho jen na pravém místě, vyšívá, maluje na dřevo, sklo, papír i hlínu, vyřezává v plochém reliefu nebo vyplétá brkem, ryje a vytepává do kovu, ale že n i k d y ho neužívá plně plasticky. A přece odporučuje tu odborný list plastické ornamenty na záhoncích zahradních, nemožně zvětšené a řemeslně kombinované. Což nezná pan autor podstaty rokokového koberce zahradního, necítí nesmyslnosti jeho užívání v nynějších společných parcích vůbec? A nezná lidové zahrádky, jako dlaň malinké, před okny u cesty, plné balšánu, muškátu, resedy a růží, s prostým plotem a s jedinou cestičkou po straně, aby mu ihned napadl nebetyčný rozdíl mezi touto skromnou prostorou a rokokovým parkem? Pan prof. Zíbrt sliboval kdysi (Č. Lid, XIV., str. 63) zvláštní obranu aplikace lidového umění na moderní potřeby, jako „klidnou a zralou odpověď proti frasím" v mém článku v Programu klad. reálky na rok 1904. Má býti toto onou odpovědí?"

@----------

Věstník Poděbradská, dobrý list, věnovaný místopisu, kulturní historii a lidopisu svého kraje, dokončil ročník IX. a nebude dále vycházeti. U Němců v Čechách i v říši vznikají nové místní listy kultúrnohistorické a národopisné, pozornost a zájem pro lidovědu sílí a šíří se — u nás utuchá.

@----------

Právě vydala Učená společnost Ševčenkova ve Lvově I. sv. velké sbírky haličsko-ruských nápěvů lidových, jež byl fonografem zachytil prof. Jos. Rozdoľskyj a pak notovým písmem přepsal prof. Stan. Ljudkevyč jako 21. sv. ЕтнограФ. Зб1рник-а.

@------------

Jak Živa zaznamenala, byly nově zachyceny fonograficky dialekt nor-mansko-francouzský v Guernsey a dialekt gallský na ostrově Manu.

Dr. M. Jovanovió-Batut ukázal nedávno (v bělehradském denníku Политика č. 1047) velikou úmrtnost Srbů v Uhrách a v Chrvatsku.

Průměrně zemřelo r. 1903—1904 na 10.000 živých