E. Rabben, Die Gaunersprache (Chochum loshen). Hamm i. W. Brees a Thiemann. 1906. Str. 166. Ref. Ztft. d. V. f. rhein. u. westfäl. Volkskunde III., 03—304 (Wehrhan).

H. Stumme, Uber die deutsche Gaunersprache und andere Geheimsprachen. Lipsko. 1903. Str. 26. Mk. 0-30. Ref. Ztschft. d. Ver. f. Volkskunde XV., 467 až 468 (J. Bolte).

*Karl von den Steinen, Proben einer früheren polynesischen Gelleimsprache. Globus LXXXVII., 119—121.

Společnosti Národopisného Musea Českoslovanského dostalo se i pro rok 1907 podpory od sl. České Akademie cis. Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a to od třídy prvé kor. 350-— a od třídy třetí kor. 2oo-—.

@------------

Jeden z předních polských dialektologu, Dr. Kazimierz Nitsch věnoval poslední dobu zvláštní svou pozornost hranici českopolské ve Slezsku, hlavně na Těšínsku. Sám prozkoumal pohraniční osady a slibuje zvláštní studii o tom v publikacích krakovské Akademie Věd. Prozatím podal předběžnou zprávu o tom v březnovém čísle Światu Slow. (str. 201—211), zprávu psanou velmi klidně přesně vědecky, třebas populárně v časopise neodborném a určeném pro širší vrstvy. Dr. Nitsch shledává hranici česko-polskou Bystroněm určenou celkem nej správnější. A sice jsou dle jeho ohledání polské osady: Dobratice, Domaslovice, Šobišovice (g-, nosovky), Bludovice, Dolní Datyně, Šonov, Venclo-yice (děti školní ještě užívají formy g e s č, Heřmanice; teprve Datyně Horní jsou „vskutku prosáknuty češtinou — v pravdě základ jest i tam polský"; totéž platí o Bartovicích a Radvanicích, kde místní Češi, jež náhodou potkal, se přiznali, že kdysi užívali nosovek a g, ale to zanechali, nebo jest to jazyk sprostý; totéž praví o Vrbici. Tedy třeba celý jižní pás až po Šonov, rozhodně polský, odloučiti od průmyslového koutu kolem Ostravy, kde základ jest vskutku rovněž polský. Až vyjde ohlášený spis dra Nitsche, bude nám možno podrobněji zkou-mati tyto výsledky jeho ohledání. Polský dialektolog vyslovil na konci svého článku přání, aby s ním spolu vyšetřil dialektické poměry v tomto pohraničním kraji český jazykozpytec. Bylo by zajisté velice nutno, aby z české strany věnovala se zvláštní péče dialektickému a vůbec ethnografickému výzkumu toho kraje, a bylo by zrovna ideálem, aby se tím obírala jakási smíšená česko-polská komise vědecká. Jen kdyby se rozpoutané vášně daly uklidňovati soudem rozvážných učenců?!

Úvodem zabývá se Dr. Nitsch dosavadním výkladem lašského nářečí zvláště na Frýdecku, zvláště s mým v Slov. Přehledu IV, 118 sl., a praví, že by podle toho musel býti přistěhovalý živel polský velmi silný a velmi dávný. Z hláskoslovných změn jest patrno, že toto smísení nastalo, když v tomto dialekte jako v celém ostatním území českoslovanském byla dokonána změna nosovky ę v a a změna é v ě, a za pslov. t o 11, tort proniklo trat, tlat: rode k vžel, gen. pl. če1ot, obid, hlod vyvinulo sez řádek, vzal, ťélat, oběd hlad. Pan Dr. Nitsch spokojuje se tím, že dialekt ten nazýva „přechodním". Mně tento termín jest příliš málo přesný a jde mi o vysvětlení toho, jak se tento dialekt vyvinul. Proto odhodlal jsem se k onomu pokusu. Ostatně měla by se tato otázka řešiti spolu s otázkou o „přechodních" čili „smíšených" dialektech polsko-slovenských v severních Uhrách, zvláště východo-slovenské skupiny dialektické, o které nyní nám tak znamenitý- materiál předložil Dr. S. Czambel.

@-------------

К informaci „o obchodu" s otroky v Zakaspicku. Před časem říšskoněmecké listy (a po nich i jiné cizozemské a zdejší listy) uveřejnily zprávu, že v území Zakaspickém rozmáhá se neobyčejně obchod s otroky a to s vědomím a dokonce i podporou (!) ruských