Původ umění podle starých i nových teorií.

1)

Ony druhy umění, jež tvoří se rukou umělcovou dle dříve načrtnutého plánu, projevují se prostřednictvím forem t. j. čarami a barvami a vnímají se zrakem pozorovatelovým — nazývají se umění „výtvarná" nebo „plastická' . Sem náleží malířství a sochařství v širším slova smyslu t. j. počítaje v to i umělecký průmysl i architekturu. Podle starých estetiků tvoří základ projevení forem výtvarného umění pojem prostoru, který Kant vykládal za vrozený pouze člověku; hlavní pak podmínkou umělecké krásy jevil se požadavek, aby prostor, vyplněný výtvorem, svou celkovou formou i detaily působil na naše smysly „příjemným dojmem". Jiní teoretikové říkali, že umělecký dojem, působený výtvorem umění, jest tím silnější, čím přesněji odpovídá skutečnosti, čím více odpovídá zákonům rytmu, symetrie a eurytmie. A ježto vnímáme formy prostoru pouze pomocí světla, jehož rozkladem vznikají barvy, — proto barvy a světlo dodávají výtvoru uměleckému onu životnost, která působí nám velikou libost, zbavenou všeho „zištného podkladu" a „životního utilitárního půvabu".

To je celá formule, pomocí které po dlouhý čas řešili složitou otázku o podstatě umění vůbec, a z toho vyvozovali teorii o původu výtvarného umění. Nebudeme opakovati těch teorií, jež zároveň mohou týkati se jak tonických tak i výtvarných umění. Vždyť zákony a cíle jedněch, jak druhých jsou — stejné; rozdíl jest jen v prostředcích. Jak už z předešlého náčrtku víme — estetická teorie postoupila místo teorii ekonomické, teorii právě utilitární. A pozoruhodno jest, že jistá krásná řecká tradice jaksi nevědomky naráží na utilitarismus první kresby vytvořené na zemi. Dle tohoto podání bylo první kresbou vyobrazení jinocha stvořené jeho milenkou. Jinoch chystal se na vojnu — a dívka chtěla zanechati si obraz jeho na památku. Pokud můžeme souditi z podání, byla to silhouetta z profilu, obkreslený jednou čarou stín obličeje jinochova, padající na stěnu. Tak první kresba, podobizna milovaného člověka děkuje svým vznikem praktickému účelu, a celé toto podání přirozeně obrací mysl badatelovu na stranu teorie ne estetické — nýbrž utilitární.

Umění jest velmi rozšířeno. Nikdo nepopře, že není tak od nás časem nebo místem vzdáleno kulturní stadium, které by. nebylo ozařováno „světlým paprskem" umění, a v poslední době jest dokázáno, že nejen lidé, ale i mnozí živočichové nejsou zbaveni ponětí o umění a aktivní činnosti v tom oboru. Nej primitivnější národové umějí umělecky myšlenky své projevovati, hledí sebe samy okrašlovati nebo dodati svému nářadí с o nejvýhodnější a spolu i krásnou, formu. Snaží se vytvořiti nakreslené obrazy bytostí existujících ve světě zvířat a lidí, je obklopujícím. Mnozí divocí národové afričtí a američtí neznají ještě více méně vhodných obydlí nebo takových prvků kultury jako oděvu, neumějí užívati pluhu atd., za to píšťala, buben, výrazné tance a p. jsou jim již známy. Rekové neuměli ještě psáti, ale měli již veliké básníky, umělce atd. Krátce řečeno, i prvotní člověk dovoloval si ten zdánlivý „přepych". Proto historik