umění musí počínati svá studia od těchto hrubých a dětsky naivních padělků uměleckého průmyslu, které jevily se, jako prostředky zápasu dilu-vialního člověka se surovou a divokou přírodou. Proto chceme-li postihnouti umění kulturních národů, musíme zprvu proniknouti к podstatě a podmínkám vývoje umění u divochů. To jest zcela přirozeno; než začneme studovati vyšší matematiku, musíme se naučiti násobilce. Proto jeden z nej důležitějších problémů etnografie, zejména otázka o vzniku umění — záleží v jeho stadiu u primitivních národů, v určení způsobů, jimiž prvotní umělec uspokojoval estetické požadavky, v stanovení technických a psychologických processů prvotního umění. Ovšem, nej lepší svědectví o prvotním umění podává nám doba předhistorická; ale vše, co může poskytnouti, jsou více méně nahodilé památky předhistorické plastiky. Mnohem více svědectví máme o umění současných divochů, s nejnižší prvopočátečnou formou kultury.

Ovšem, všecko, co nazýváme kulturou — také v nejprostším svém způsobu, představuje nekonečně složitý celek, sestávající z nesčíslných činitelů, a rozbor všech forem kultury v jich celku zavedl by nás příliš daleko, pročež vynasnažíme se vyhledati takového činitele, který by byl tak dalece důležit, aby mohl posloužiti za charakteristiku kulturní formy. Činitel tento, při tom jediný — toť forma hospodářství, přístupná přímému pozorování. Zajímavé pro nás divoké kmeny, přirozeně, mající nejprvotnější formu hospodářství, jsou ve velké závislosti na přírodě, ježto jsou jí a s ní ve větší míře spoutáni než národové kulturní, a vládnou nej primitivnějšími způsoby v boji za existenci. Způsoby tyto jsou: lov a sbírání plodin.

Kultura všech loveckých plemen, přirozeně, vyznačuje se jednotvárností a ubohostí, a prvotní formou plastického umění divošského jest umění okrasné. Předmět, jenž nejdříve počal se okrašlovati, jest lidské tělo, tedy kosmetika. Potom už počíná malba na jiných předmětech a zajímavé jest, že první umělci byli genristy. Přechod ke krajinomalbě a jaksi s tím spojená stilisace (ornament) jsou příznaky vysoké kultury.

Velitel Byron snadně prodal kousky hedbávné látky Patagoncům, neboť mohli jich užiti к ozdobě; kousek tkaniny, jenž jim mohl býti prospěšný, zanesli do lesa a zakopali tam. Evropané zkoušeli darovati divochům ostrovů Společenských zvířata к pokrmu příhodná, — ale bez úspěchu; za to však za několik červených per možno bylo koupiti celý ostrov. O obyvatelích Ohnivé země pověděl Cook významná slova: „Necítí nedostatku, chodí-li nazí, ale chtí býti krásnými." To jsou fakta, která mluví za mínění mnohých, ukazujících na nenormální poměr mezi oděvem a okrašlováním divochů. Ale v tom ještě není nijakého důkazu o „dětinském nerozumu" divochů, neumějících rozeznati zbytečné od nutného. Naproti tomu, snad, okrašlování divochů nejsou tak zbytečná, jak se to zdá praktickému smyslu XX. století; snad jsou pro divochy na tolik prospěšná a nevyhnutelná jak oděv pro nás. Zvláště rozšířeny jsou tak zvané odložitelné ozdoby jednotlivých částí těla j ako hlavy, krku, hrudi, rukou, nohou — peřím, lasturami, kameny, prsteny, náramky, knoflíky, zuby zvířecími a rybími, hůlčičkami, kousky třtiny atd. Ozdoby neodložitelné jeví se bud jako pomalování těla buď jako kresba na těle provedená jizvami a tetováním.

Pomalování záleží v natření povrchu těla barvou, která se dá smyti. Touto barvou natírají si divoši celé tělo nebo dělají nějaký vzorek na jed-