utrpěl na semenu; trhal totiž stonky za zelena, když semeno ještě nebylo vyspělé. Komu zase záleželo na semeni, měl škodu na vláknu, poněvadž zhrublo. Na semeno trhal se, když hlávky již začaly hnědnouti (Sud.), nebo zcela zežloutly (Kozl.).

Len se trhal na star měsíce, že rovně mokne. Trhal-li se n a n o v, byl tvrdší (k lámání). (Říčky.) Na proměnění Kr. P. (6. srpna) se netrhal. Byl by shořel ne-li hned v pazderně, tedy třeba až na kuželi. (Č. Tř., Herb.) Také shořel tomu, kdo jej na Jiljí (1. září) trhal.

Při trhání měla každá t r h a č k a svůj záhon, jenž obnášel 4 brázdy, nebo, byl-li širší, půl záhona. Trhačky postupovaly sice vedle sebe, ale aby si nepřekážely, tedy jako sekáči o něco za sebou a sice o krok. Přední š p i-č i 1 a. Trhaček bylo třeba 9—12, dle šířky pole a šlo se až o d s n í d a n ě (asi v 9 hodin), když obešla rosa, protože by se byl znečistil hlinou. Strhli jej rádi v jednom dni, proto šlo na něj tolik lidí. (Kozlov.) V Sudislavi, byly-li záhony široké, vzaly se trhačky za ruce a o natažených pažích přešly len. Prošlapané cestičky označovaly, kam která má trhati.

Len se trhal po hrstech. Levou rukou bral se u spodu, pravou chápal se povýš a vytrhl, chápal a trhal se dále, až byla levá ruka plna (hrst). Kořínky oklepaly se při každém vytrhnutí. Pak seproflakoval, t. j. házelo se jím v povětří sem tam, aby se hlavičky mezi sebou spletené uvolnily a len aby se pak pěkně rozkládal. Vybýval či rozkládal se к sušení hned na lníšti. Trhačky totiž proflákanou hrst ze široka za sebou na zem položily, tak že povstávaly řady. Byl-li len vysoký a hustý, pak se na lnísko nevešel i vybývali jej na strnisko, kde za parna rád přeschl. Na lnísku, protože na holé zemi, zůstal těstovatý (vláčný). Tudíž si chválili lnísko, říkajíce, žejematka lnu. (Kozl.)

Mělo-li se lnísko hned podorati, pak se hrsti nerozkládaly, nýbrž prostě křížem x přes sebe položily, načež se len odvezl na strniště nebo na louku a tam к sušení rozložil. Ale ani na louku jej rádi nekladli, protože prý jej blebtají šneky.

Рак-li ta, která špičila, tuze spěchala, mívaly zadněj ší na ni zlost a hubovaly. Která nepozorně trhala nechávajíc za sebou stonky stati, té se posmívaly, že jdou za ní muzikanti, nebo že nechává za sebou muzikanty. Prostořeké docela jí vytýkaly, že není poctivá. Byla-li na poli hospodyně, pracovala s ostatními; ale zámožný sedlák jen přihlížel, směje se, že na něj nevylehuje (nezbývá). Kozlov.

Zádoucno bylo, aby len sluncem brzo zaschl. Když zaschl po vrchu, obrátil se, což se opakovalo 2—3kráte. Pak se sbíral. Sbírali jej po h r-s t e c h. Deset hrstí byla náruč, čtyři náruče položily se na povříslo a svázaly; to byla otep = s n o p e k. Svázaný len odvezl se do stodoly k odrhnutí nebo к omlácení.

Paličky lněné o d r h 1 y = vydrhly se na drhlenu.

Drhlen jest dýha buková, na jejímž konci nebo na obou koncích jest hřeben, t. j. železné ostny, prohnuté na způsob rybích kostí, zaraženy tak hustě vedle sebe, aby stonky propouštěly a hlavičky zachycovaly.