Drhlen položil se uprostřed' mlatu na špalek a vampulou nebo jiným silným dřevem opřel se o patro, aby se neohýbal. Len bral se po hrstech, přehazoval se přes hřeben a pohybem к sobě se drhnul. Odrhnuté hlávky mlátily se cepem.

Kdo měl mnoho lnu, obyčejně jej nedrhl, nýbrž mlátil jako obilí. Otýpky se rozvázaly, len se rozhrnul rovným řadem po mlátě, stonky při-tížily se pavuzou nebo prknem, aby se necuchaly, pak postavili se dva mlatci proti sobě a paličky (hlavičky) cepem mlátili. Při tom však se přece neuva-rovalo, že se len zcuchal a přišlo ho pak více na zmar (do babiny) než při drhnutí. Kdo prodával len nevytřený, tu byl mlácený méně prodajný.

Vymlácené semínko se válo a čislito na ř i t i c i jako obilí, nebo se „válo" na větrákách (fofrech).-

V Herboticích čistili semeno nejprve na o u h r a b e č n í m sítě, pak na polouškovém a konečně prachovém. Nápotom se obyčejně ještě svilo (zvalo).

Aby se vyčistilo semeno od plevele, měli někteří ž e j b r o. Byla to velká truhla s válem u vrchu. Uvnitř byly klapačky, které otáčeny jsouce hřídelem do válu hlomozně tloukly, tak že se otřásal a semeno na něm rozestřené třídil. Dělaly se tři druhy: čisté, špatnější a zadní. Prach vypadával. Zadní semeno bylo pro dobytek; zvláště se dávalo a dosud dává kravám před otelením. Lepšího se užilo к setí nebo do olejny. Žejbrovalo se hlavně staré semeno před setím. V Herboticích nechávali semeno určené к setí v hlávkách na sýpce. Vyčištěné semeno čerstvé rozetřelo se nejprve na sýpce na podlahu, a když vyschlo, ukládalo se do beček. Otlučené slupky z hlaviček, h 1 a v i n у řečené, přimíchávaly se к bramborům a jinému krmivu pro vepře a drůbež; zvláště kachny je rády žraly. Za hladu se plevy lněné (hla-viny) a kolínka z žitné řezanky vyčistily od prachu a semlely, z čehož pekli placky. (Herb.)

Jiná paměť: V době hladu roku 1805 mlel lid v horách za Lanškrounem (v Heřmanicích, Výprachticích a j.) hlaviny a z té drti pekl chléb. Jezdili sice tamní sedláci pro obilí až do Prostějova, ale cestou jim je lidé rozebrali, skoro násilím je držíce a nepouštějíce. A tak domácí marně čekali. V té době bylo přádeno příze za 3 zl. šajnové a za tolik byla i mírka žitné mouky. V Litomyšli na trhu byl v tom roce pytel žita za 50 zl., pytel pšenice za 55 zl. Druhý rok (1806) byl opět velmi úrodný a cena pšenice klesla na 11 zl., žita na 9 zl. —

Při drhnutí uvázly polámané a scuchané stonky na drhlenu. Cucha-nině té říkalo se baba, babina nebo háčky. Do babiny přišly též polámané stonky, které při sbírání po zemi zůstaly. Poněvadž len nebyl ještě močen, povstalá babina nebyla též močena, a, kdyby ji byl chtěl tříti, byla by se musila dáti umočiti. Ale při nevelkém množství bylo by to nestálo za práci. V hospodářství, kde měli 200 otepí lnu, bylo babiny s fůru. Používalo se jí к ucpávkám chlévů, hejcuků а р., též do hnízd drůbeží a na rozdavky. Chudší však ji zpracovali též, o čemž níže.

Pravou příčinu, proč se len musí m o č i t i, lid nezná, ač jest jí dosti blízek. Ví zajisté, že vlákno, vlastní to len, se nachází mezi kůrou a dřevinou a že na dřevině i pohromadě drží; ale že jest spojení toho příčinou lepkavá pryskyřičná látka, která se musí zahnitím o svou lepkavost