Lnářství na Ceskotřebovsku.

. Za stara předlo se jedině na vřetýnkách. Vřetýnko jest osoustruho-vaná hůlka z lípového dřeva asi 30 cm dlouhá, u obou konců ztenčená, blíže dolej ška nej silněj ší.. Sem zavěšuje se jakožto hon přeslínek hliněný, skleněný nebo i kostěný.

Přeslínky nacházejí se dosti často po polích, lukách, zahradách, kde je lidé za starodávna předouce při „pasení" dobytka „roztratili".

Kolovraty jsou vynálezem doby poměrně nedávné a rozdělují se na dvě skupiny: s osou stojinou a s osou ležmou. Prvé jmenují se kolovraty vůbec, druhé mají společné jméno kozlíky, dále do kraje přeslice, v Říčkách p ř e s 1 i č к у.

Základem přeslice jest kozička o 3 nebo 4 vysokých nohách nesoucí kolo, s něhož jde struna na cívku stranou položenou. U kolovratu obyčejného jest základem stolička o 3—4 nízkých nohách, nesoucí so š k y, t. j. sloupky, v nichž" zasazeno jest kolo. — Struna = šňůra jde na cívku nahoře nad kolem umístěnou.

Nej větší druh přeslic či kozlíků, slul v České Třebové kozel, též starý kozel a také chlíve к (pro podobnost svislých noh se sloupky dřevěných chlívků), jinak i brumlá k, nejčastěji v o s n o v á к, poněvadž se na něm předla koudel, sloužící za osnovu к hrubým plátnům. Poněvadž pak koudelná příze pro svou jakost se jmenovala tvrdá, měl kozel jméno i tvrdý kolovrat. V Říčkách jej jmenovali běžným jménem velký kolovrat, přezdívkou h e 1 v é t.

Menší kolovrat toho druhu, dle velkosti prostřední, slul prostě kozlík. Měl nohy mírně šikmo rozkročené, kdežto u vosnováku, jak praveno, stály kolmo. Na kozlíku předla se obyčejná příze.

Nej menší druh kozlíků slul k o z 1 í č e к, též pavouček. Byl to nejčastěji honosný kus práce soustružnické, plný umělůstek a ozdob, předmět více přepychový než к práci sloužící. Zámožné nebo vznešené paní a dcerky měly jej za chloubu a předly na něm nej jemnější len. Podobný víc hračce než nářadí hospodářskému, stál na 3 nestejných nohách, 2 předních nižších, třetí, zadní, vysoké a jakoby se hotovil ke skoku. Ani ocásek mu nescházel, šroub to к utahování šňůry.

Obyčejných kolovratů rozeznávaly se dva druhy: s hrubým z h 1 a-v í m*) čili velký kolovrat a s malým zhlaví m**) či malý kolovrat.

Bohatší dávali dětem clělati malé kolovraty, zvané dětské. Byly asi spíše pro radost než к práci. Chudé děti té výhody neměly i bylo se jim namáhati na velkých kolovratech.

Na předení culků byl zvláštní kolovrat, jenž dle podoby kola slul h v ě-z d a; jinak se mu říkalo dílkový nebo š p u ň k o v ý kolovrat.