truhlík, jenž má navrchu t e m e n o, vzadu týlo a po stranách ramena neboli p o s t r a n i c e. Na temeně přibito jest kožené ú š k o, do něhož se vkladá držátko krample, níže nachází se držadlo, lišta to se žlábkem, do kterého zapadá hřbet krample. Vnitřek hlavy jest dutý a fjv předu otevřen. Říká se mu vej klínek a ukládají se do něho krample, pokud se nepracuje.

Krample jsou dvě; jsou čtyrrohé a stejně veliké.

Krample má lopatovitě prohnutou desku z lípového dřeva, která má navrchu vyčnívající hřbet, podobný ..žebru listovému; hřbet končí d r žát kem, Na dolní vypouklé straně přibita jest tlustá kůže (usně), proražená množstvím tenkých dírek, jimiž provlečeny jsou háčky, drátěné to s k o b i č k y na koncích ostnů poněkud ohnuté.

Kterak se pracovalo na koníku? Pomohačka při k ram pli, tak jmenovali osobu na koníku pracující, položila jednu krampli na temeno koníka tak, že prostrčila držátko krample směrem od sebe úškem a hřbet srovnala do rýhy (žlábku) držadla. Krample, ležíc pevně na temeně obrácena byla ostny vzhůru, háčky od pomohačky. Po té naložila kus culků na dolní krampli. Druhou krampli vzala do obou rukou. Háčky její měla obráceny к sobě. Sedíc na sedadle česala culky krátkými a rychlými pohyby к sobě, až se culky učesaly ve frádlíky, pláty. Potom obrátila ruční (horní) krampli opačně, držátkem od sebe a jedouc opatrně směrem vzhůru, smekla frádlík s horní krample, načež odloživši ruční krampli, svinula bud oba pláty v jednu šišku, nebo sňala horní, svinula jej v slabší šišku zvlášť a dolní také zvlášť. Potom znova naložila. Svinuté šišky rovnaly se na hrom alku a nápotom hned předly.

,,Krample nebere," stěžovaly si pomohačky, byly-li háčky pocuchané nebo nestejně husté. Na Lhotce jedna žena vypadané skobičky či háčky vysazovala. Z odřené krample sňala se kůže a uložila. Ptáčníci se po nich ptali; používali jich za 1 e p n u, t. j. schránku, do které zaobalovali vějičky lepem namazané.

Šišky culkové předly se na hvězdě čili c u 1 k o v é m kolovrate, jehož kolo dle výkladu lidového má podobu hvězdy.

Základem jeho jest trnož, obdélný to rám, spočívající na podlaze. V silnějším konci trnože zapuštěn jest stojan, jenž nese válek, pevnou to osu, na kterou se nastrčí kolo čili motovidlo a zatne hřebíkem, aby nevypadlo. Kolo má paprsky, na jejichž koncích upevněny jsou k á č e r k y, půlměsíci podobné špalíčky dřevěné. Káčerky jsou na koncích provrtány a dírkami provlečeny jsou dva obloučky březové, kteréž tvoří obvod kola. V jednom paprsku zadělána jest klika, která se točí rukou. Na druhém konci trnože u samé země zapuštěno jest zhlaví.

Je to nízký skolek (sloupek) dřevěný s dírou po straně. Do díry upevní se koneček slaměného r u 1 í k u, asi 20 cm dlouhého. Druhý konec rulíku ohne se vzhůru na sloupek a na jeho temeně hřebíkem se přibije. Rulík tvoří tím obrazem oko, jímž- prostrčí se krček vřetena. Vřeteno jest dřevěné a na tlustém konci má osu z tlustého drátu (krček); na ose upevněn jest nehybně p ř e s 1 í к.

Špička vřetena otáčí se v sošce. Soška jest stolička o 2 nohách podobna zouváku. Na vyšším konci ční do výše hřebíňek s dírkami a r e j ž k a m i po okraji. S kola vede šňůra na přeslík.