lekem okolí Culkovou Třebovou a že, kdekoli se Třebovan objevil, sypaly se naň narážky týkající se jen culků a špuňků.

„Do Třebové trefí každý po culkách — po špuňkách", smávali se a podávali ochotně výklad, že, kudy třebovští culkaři domů jezdí nebo chodí, všecky stromy a všecka křoví ověšena jsou culky či špuňky, které jim z uzlů neb trakařů padají.

Třebovští nezůstali, rozumí se, dlužni a opláceli rovnou měrou; o posměšky nebylo nouze, lidé jich znali celé řady jako kalendář. Každé město, každá vesnice měla svou přezdívku a svou směšnou historku i dávala se hned půjčka za oplátku.

Česání či kramplování culků dělo se na koníku.

Obraz 5. Koník na kramplování (česání) culků.

1. Hlava. 2. Sedadlo. 3. Temeno. 4.—4'. Krample. 5. Vejklínek.

Úkolem kramplování nebylo vyčesati hrubší vlákna jako při vochlo-vání lnu; v culkách jsou všechna vlákna hrubá. Chtělo se jen docíliti, aby pokud možno část prachu a pazdeří se odstranila, vlákna pak aby se tolik rozčechrávala a srovnala, by možno bylo je vytahovati a spřádati; sic jinak by chuchvalce nepustily od sebe a nebylo by lze skroutiti stejnoměrnou nit.

Koník jest nízká lavice čtyřnohá mající v předu jako každý opravdivý jízdný kůň hlavu a v zadu sedadlo. Hlavu představuje čtyřhranný