odyésťi, a přísti se jim déle nechtělo, daly se pradleny s hochy ve hry. Hrály některý večer i bez hochů. K tomu se hodila na př. hra nazvaná kužílek, jinde (na př. v České Třebové) kopýtko, dle toho, užívalo-li se při ní kuželu nebo ševcovského kopyta.

Dívky nasedaly do kolečka na zem ztěsna к sobě, nohy držíce у kolenou vzhůru ohnuté. Kužel podávala družka družce v podkolení a tak obíhal kolem. V prostřed kole stála h á d a č к a čili c h y t a č k a. U které kužel našla, ta musela jiti za ni chytat, chytačka pak si sedla na její místo.

Když byli hoši v přástvě, hrálo se na rychtáře. Jedna dívka si sedla na lavici, druhá položila jí hlavu do klína, pak přistoupil hoch a něčím (třeba holinkou od zuté boty) ji vzadu uhodil a odskočil. Uhozená pak hádala, kdo jí to učinil. Uhodla-li, sedl si hoch na lavici, poznaný hráč si musil ohnouti hlavu do jeho klína a vyplácela zase některá dívka (třeba pantoflem nebo „křampem").

Jiná hra byla, na mlynář e. Postavila se lavice bez opěradla do prostřed sednice. Na lavici položil se některý hoch, jejž přikryli bílou plachtou, hoch pod plachtou pak se musel pohybovati. Dva postavili se u noh lavice a hůlkami do nich klapali, aby to vypadalo jako ve mlýně, Čtvrtý dělal stárka. Vzav clo rukj' hrst loučí, přeskakoval lavici, napodobuje tak běhání po schodech, a přeskakuje po každé uhodil ležícího loučemi do zad.

Když se přástevnice i hoši měli již rozcházeti a kolovíaty i lavice přišly z cesty, mrkli někdy dva na sebe a dali si znamení, že některou vezmou na hoblík, nebo jí to přímo řekli. „To bys moh', já bych ti dala!" odvětila dívka tomu, jenž jí vyhrožoval. A než se nadála, vzal ji jeden za nohy, druhý u hlavy a ]iž byla na lavici, kde jí šoupali semtam přes všecky protesty a vyhrůžky její. Pokaždé se jim to však nepodařilo; když se zdálo, že ji mají již na lavici, převrhla jim lavici nebo kopla některého, že odletěl. Jindy užil hoch úskoku. Sedl si vedle divky ničeho netušící na lavici, naklonil se к ní, jako by jí chtěl něco pošeptati, vzal ji spolu kolem těla a již ji к sobě táhl. Druhý zdvihl jí rychle nohy na lavici a pak nastal ryk a řev. Když „lavici dost vyhoblovali", řekli, že nyní musí „hoblík vytřásti". I nadzvedli dívku a třepali jí. To způsobilo arci nový křik. Než někdy splatily dívky hochovi rovnou měrou. Popadly ho též na hoblík a v у с 1 o u m a v š e ho kloudně naposledy jej také řádně vytřásly.

Na začátku jara přestala přástva. Z pravidla uzavírala se rozchod-níke m. Děvčata složila se na buchty nebo na kobliby, hospodyně jim je udělala, 0113' pak pozvaly hochy, bez nichž by nebývalo pravé veselosti. Hoši postarali se o muziku (harmoniku, kolovrátek nebo housle) a o nějaké pití (pivo a kořalku). Asi do osmi hodin se ještě, naposledy již, předlo, pak dáno znamení, aby se kolovraty odstavily, načež se večeřelo a tančilo asi do dvou hodin s půlnoci.

Hnátnice. Aby pradleny měly při práci dosti slin, přinášely si syrové nebo sušené ovoce. Také se podávala řepa na koláčky rozkrájená a opekaná, kterouž v ústech žuchlaly; nebo sežvýkaly v nejhorším případě kousek koudele.

. Hoši bývali jíříčina rozličného škádlení a oživování přástev. Snahou jejich bylo m u d r o v a t i dívkám kolovrat}'. Obyčejně se to stávalo, když v pozdní hodině vyšla celá přástva ven se osvěžit. Tu některý nepozorován zůstal ve světnici, vytahal kolíčky z kol nebo několikrát nit navlekl 'a jinak ,,to zmudroval".