přehled novějších o něm prací do universitních U3bíctí-j. Obíral se důkladně Artušovským cyklem kulatého stolu ve větší studii Романтика круглаго стола въ литературахъ и жизни запада v univers, organě 1886—1890. Velice instruktivní jest jeho kriticko-bibliografický přehled prací o původu západoevropského eposu o lišce r. 1900 v Изв-Ьсия-сЬ. kij. univ., o kterémžto předměte psal již r. 1883 tamže. Ruským eposem se také zabýval dosti hluboce, r. 1883 vydal studii Былины объ Алеш! Поповичъ и томъ какъ перевелись богатыри на Руси, rovněž maloruskými dumami, při kterých ukázal jakési sledy juhoslovanského vlivu r. 1904 ve Sborníku věnovaném prof. Florinskému a j. Velmi důležit jest jeho akademický rozbor spisu N. N. Petrova o maloruské literatuře 19. stol. r. 1899 (Отчетъ o XXIX. присуждены наградъ гр. Уварова). Mimo to jest značná řada drobnějších článků o předních ruských i maloruských básnících: Puškinu, Lermontovu, Gogolovi Kot ljarevském a j., jakožto i o západoevropských Moliěreovi, Schillerovi, Goťhe-u a j. R. 1906 vydali žáci, přátelé a ctitelé na jeho počest zvláštní sborník „Eranos", obsahující řadu statí jak o tradicionalní literatuře, tak o řadě básníků a myslitelů jak ruských tak západoevropských, naznačujíce tím nejlépe všestrannost Daške-vičovu. V této knize podán jest také úplný seznam jeho prací vědeckých. Petrohradská akademie věd uznávajíc jeho vědeckou práci zvolila ho za svého řádného člena v dubnu 1907.

@------------

Prof. E 1 a r d Hugo Meyer, muž o německou lidovědu a mytologii vysoce zasloužilý, zemřel 11. února 1908 ve Freiburg-u v Breisgau. Práce jeho bájeslovné a lidovědné mají nemalou cenu pro každého, též slavistu. Z větších spisů jeho bucltež tuto krátce uvedeny: Indogermanische Mythen I. (1883) o Gand-harvech- Kentaurech, II. (1887), o Achilleidě, Germanische Mythologie 1891, populárně zpracováno 1903, Mythologie der Germanen. Dále Deutsche Volkskunde, 1898 Badisches Volksleben im 19. Jahrh. igoo. Z jeho statí po časopisech roztroušených buď uvedena poslední Indogermanische°Pflügegebräuche v Zeitschr. d. Ver. f. Volkskunde XIV—XV. Velmi záslužné jest jeho nové -vydání Grim-movy Mythologie 1875 a Wuttkova spisu Der deutsche Volksaberglaube der Gegenwart 1900, kde byl tento spis silně přepracován a velmi platně rozšířen a doplněn.

@------------

„Украгна", vědecký a literárně-publicistický měsíčník kijevský, přinesl v květnovém čísle 1907, na str. 180—188 nevelikou stať Vladimíra Danilova: „Лшя" Шевченка и ,,Lilie" Эрбена", v níž autor nepodává snad nějakého rozboru vzájemných vztahů „Lilie" Ševčenkovy a Erbenovy, ale snaží se sroynati je po stránce ideově-poetické a tím také osvětliti blíže a lépe ideu skladby Ševčenkovy. Obě ballady — jak Ševčenkova tak Erbenova — vznikly na základě poesie prostonárodní, kotvící v panteismu prvých národů, u nichž příroda úzce souvisela s životem člověka a čehož hojné stopy zachovaly se podnes u všech národů, tedy i u Slovanu. Zvláště květiny hrály vždy významnou roli v životě lidském, proto se s nimi tak často shledáváme v prostonárodní poesii. Autor rozpravy ukazuje příklad podobného zbásnění na jedné středověké legendě ze Smoleřovy sbírky lužických národních písni, v níž dcera Varadínského knížete Terezie přichází do ráje a- trhá tu neznámé květy, ideál vší krásy, symbol nej-většího štěstí, v čemž jeví se právě středověký mysticism a touha po nadpozemském ideálu. Romantika obrodila tento středověký kult květin a tak dostal se i do literatury (na př. Novalis, Garšin) a hojně jeví se v národních písních maloruských, z čehož uvádí Danilov některé ukázky. Z toho vznikla Ševčenkova ballada „Lileja", „Lilii" Erbenově — jak autor praví — velice blízká, ale ideově nestejná. Zdá se mi, že vzájemný tento poměr ideový není tu přesně vyznačen a zdůvodněn a že ideově je tu značná podobnost — jen provedení rozdílné. V obou balladach ničí lidé z hrubé nevědomosti lilii-ženu (v Ševčenkově dívku utýrají, na jejím hrobě vyroste lilie, v Erbenově choť-lilii zlá matka zahubí) a v obou skladbách je vlastně výsledek týž: V Ševčenkově balladě též lidé, kteří dívku utýrali, váží si lilie jako královny, vidí v ní něco nadpozemského a v Erbenově básni rytíř záhubou choti-lilie ztrácí své nejvyšší blaho, svůj ideál; v obou skladbách lilie značí něco nadpozemského, posvátného a nedostižného, k čemuž lidé dostupují ať cestou strastí a hoře (u Ševčenka dívka musí býti utýraná k smrti, aby si jí jako lilie vážili) nebo útěkem od těchto strastí do úkrytu zvláštního, tajemného a záhadného života (u Erbena lilie-choť jen v noci žije), a v obou balladach stejně lilie může značití věčnou pravdu, lidem věčně vzdálenou, kterou Danilov chce viděti pouze v „Lilii" Ševčenkově. \Bylo by zajímavé zjisti ti obdobné motivy ve slovanské