sienku, že by se při sbírání juhoslovanských právních obyčejů měl dáti sběratelům návod, jak by při práci své postupovali. Sestavil tedy množství otázek, na něž si přál míti odpovědi. Dotazník jeho jest pro svou všestrannost prvou nej obsáhlejší prací toho druhu nejen mezi Slovany, nýbrž snad v celé Evropě a stal se vzorem pro podobné pozdější práce u mnoha národů. Na jeho základě sbírali knězi, učitelé a j. obyčejový právní materiál juhoslovanský, který pak Bogišiéem pod uvedeným shora titulem byl vydán.

Se Zbornikem souvisí Bogišiéova práce De la forme dite ino-kosna de la familie rur ale chez les Ser bes et les C r o a t e s (v Revue de droit international et de législation comparée, 1884), vyšlá též srbsky О облику названом инокоштина у сеоской породици Срба и Хрвата, (Bělehrad, 1884) a rusky (v ЖМНПр, 1885). Autor dokázal tu, že selská rodina inokosná čili inokoština u juhoslovanských sedláků (rodina prostá, skládající se jen z rodičů a svobodných dětí naproti zádruze, složené z několika prostých rodin) jest svou právní i hospodářskou povahou totožná s rodinou zádružnou.

Bogišié obrátil záhy svou pozornost i k právním dějinám. Prvá jeho práce v tomto oboru věnována jest rodinnému právu, jímž se on rád obíral. Jsou to Glavnfje črte obiteljskog pravá u starom Dubrovníku (Rad Jihosl. Akad. V., 1868). Spis О научной разработка iicTopiii славянскаги права (1870) byl uveden již shora. Právních pramenů juhoslovanských týká se Bogišiéova práce Pisani zakon i na slovenskom jugu (Jihoslov. Akad., 1872). Vyvolána byla praktickou potřebou. V jedné z prvých schůzí Jihoslov. Akademie byl přijat Bogišiéův návrh, aby vydávány byly prameny právních dějin juhoslovanských, a navrhovateli uloženo, aby sestavil program, podle něhož by se plán ten provedl. Bogišié uvolil se sepsati dříve dílo, v němž by bibliograficky popsána byla veškera látka týkající se předmětu, a tak povstal prvý svazek materiálu popisovaného, věnovaného juhoslovanským pramenům zákonným. Podle plánu Bogišiéova následovati měly tři další svazky, k jichž vydání pro jiné práce autorovy už nedošlo.

Bibliografického rázu jest také Bogišiéova práce Le statut de R agu s e (Nouvelle Revue historique de droit francais et étranger, 1.893; též o sobě, 1894). Spisovatel seznamuje nás se statutem dubrovníckym z r. 1272 a s pozdějšími zákonnými díly Dubrovnícke republiky. Po deseti letech (r. 1904) vydal Bogišié společně s Konst. Jirečkem ve sbírce právních pramenů Jihoslov. Akad. dotčený dubrovnícky statut z r. 1272 s obsáhlým appendixem, který jest jakýmsi klíčem k těžko srozumitelnému dubrovníckemu zákonníku. Appendix obsahuje mezi jiným výklad technických terminů zákonníka, sepsaný oběma vydavateli. Kniha opatřena jest i obšírnými prolegomeny, v nichž vydavatelé pojednávají o Knize zákonů dubrovníckych (Liber statutorum civitatis Ragusii), jak dubrovnícky statut jest nadepsán, a seznamují nás i s jinými právními sbírkami dubrovníckymi, podávají přehled literatury i edicí dubrovníckeho práva. Jest jen málo slovanských právních památek, jež byly vydány způsobem tak dokonalým jako Liber statutorum civitatis Ragusii.

Ve sbírce Monumenta historka Slav. merid. (sv. 19, Záhřeb, 1888) Bogišié vydal Acta c o n i u r a t i o n e m Petri a Zrinio et F r a n c i s c i de F r an kopan пес non Francisci Nadasdy illustran-t i а, 1663—71. Jest to doplněk podobné sbírky Fr. Račkého z r. 1873. Bogišié uveřejňuje tu materiál francouzských archivů, Račkému nepřístupný.