obdržel příkaz ruského císaře, aby vypracoval pro Černou Horu majetkový zákonník. Doufaje, že nový úkol v krátké době bude lze provésti, a že se tedy brzo zase vrátí k professorskému povolání, Bogišič rozhodl se pro přijetí příkazu. Přípravy к sepsání zákonníka započal r. 1873. Pqnévadž přítomnosti jeho na Černé Hoře nebylo potřebí, sídlil od r. 1874 v Paříži, kde měl к disposici bohaté knihovny a jiné pomůcky. Prostudoval občanské zákonníky nejčetnějších národů a hleděl se seznámiti zejména i s bohatou literaturou, týkající se kodifikace. Po létech, když už majetkový zákonník černohorský dávno byl hotov, Bogišič chystal se napsati obšírnou historii svého kodifi-kačního díla a sebrati i veškeren kritický materiál o něm. Jak daleko v práci své pokročil, není nám známo. — R. 1888 došlo к třetímu čtení majetkového zákonníka černohorského před samým knížetem; dne 25. března t. r. byl zákon ten vyhlášen a dnem 1. července počal působiti. R. 1898 vyšlo nové jeho vydání, a sice s některými malými změnami, učiněnými na základě soudní praxe.

Po provedení svého úkolu Bogišič nevrátil se už na universitní katedru a dán byl počátkem r. 1890 к vlastní své žádosti do výslužby. Sotva se poněkud zotavil, sestavil si program literárních prací, jež chtěl co nejdříve pod-niknouti. V březnu r. 1893 přijal však к doléhání černohorského knížete úřad ministra spravedlnosti na Černé Hoře a zastával jej plných šest let (do března r. 1899). Byv konečně zproštěn i tohoto nového úřadu, vrátil se к dávným svým plánům literárním. Usadil se trvale •v Paříži, kde zdomácněl vlastně již od r. 1874. Jen občas vzdaloval se odtud, zvláště když běželo o nějakou cestu clo cizích knihoven a archivů, zejména dalmátskych. V Rue des Saints Peres bydlel po dlouhá léta a byl tam vyhledáván jednotlivými slavisty, zavítavšími do francouzské metropole. Teprve loňského roku, krátce před svou smrtí, opustil starý svůj pařížský byt, zařízený zpola jako bohatá knihovna, zpola jako museum vzácných předmětů. Mělť velikou sbírku nejen latinských, nýbrž zvláště slovanských inkunabulí a quasi-inkunabulí (v almanachu Dubrovník za r. 1898 vyšla zajímavá stať Jedna od zbiraka Dra V. Bogišiča: Zbirka slovenskih inkunábula). Bohatá byla také sebraná jím literatura o příslovích rozličných národů (na půl druhého tisíce knih a brožur), dále sbírka národních písní, právních symbolů a sbírka numismatická. Sbírky Bogišičovy byly by velikou ozdobou slovanských knihoven a museí, a není-li již pozdě, měla by zejména správa českého zemského musea učiniti potřebné kroky, aby získala aspoň část těch literárních a jiných pokladů.

Literární práce Bogišičovy možno rozděliti na práce právnické, resp. právně-historické, historické, etnografické a jiné. V několika menších statích Bogišič pustil se i do filologie, pokud souvisí s právem. Nej důležitější místo v činnosti jeho zaujímá však jeho kodifikační dílo, Општи имовински законик за кньажевину Црну Гору práce vynikající originální soustavou, krásným lehce srozumitelným jazykem a vůbec svou lidovostí. Čerpáť do značné míry z obyčejového živého práva, jež v civilních zákonnících jiných států z pravidla se zanedbává.

Mezi spisy obsahu ryze -právnického nej důležitější' jest Zborník sadašnjih pravnih običája u južnih Slovena (Gragja u odgovorima iz različnih krajeva slovenskog juga, Záhřeb, 1874). Jest to veliká sbírka obyčejového práva jižních Slovanů, jež povstala na základě Bogišičova dotazníku, N a p u t a k za opisivanje pravnijeh običaja, koji u narodu živu (1867). Autor připadl totiž na my-