14. Závěr.

Shlédli jsme letmo všecko kulturní konání Indoevropanů až na jejich projevy umělecké. Bylo-li umění indoevropské? a bylo-li, jaké jsou primitivní stupně jeho'? Začátky umění zajisté byly, jen že o nich jsme zpraveni velmi nedokonale. O stavbě domů v tomto smyslu mimo domové urny (viz pod i2j) nic. nevíme, o ornamentice a plastice soudíme podle nálezů, že ona užívala tvarů spíše geometrických, tato zase všemu dodávala tvaru zvířecího neb lidského těla, po případě nějaké části jeho. Tanec, živoucí výtvarnictví, hrál jakožto bezprostřední výraz prvotných citů aesthetických roli velikou, ať byl mimický, ať také již gymnastický. Rhythmus udáván jednoduchými nástroji (bubny?) a zpívanou k tomu písní. V poesii vládne právě píseň obsahu epicko-lyrického: písně náboženské, písně neb nářky pohřební, písně svatební, posměšné, čarodějně léčivé, pracovní (písně mlecí, tkací atp.) — ale nikoliv písně erotické. Také skutečného eposu při demokratickém zřízení rodovém nemůžeme očekávati'; ten zrodil se teprve na př. u bojujících za svou svobodu sjednocených Srbů, avšak nemohl ani vypučeti u stále rozdrobených,

V měsíci dubnu t. r. zemřel v Rjece vynikající slovanský právník, rodem Dalmatínec, Valtazar Bogišič. Byl to originální literární profil. Syn prostého cavtatského kupce stati se měl po přání otcově rovněž obchodníkem, ač přání jeho se nesla jen к vyšším studiím a literatuře. Toliko náhoda, nenadálá smrt otcova, umožnila mu, aby dosti pozdě — už ve 23 letech — provedl svůj plán a dokončil v Benátkách r. 1859 gymnasijní studia. Ve Vídni, v Berlíně a v Mnichově studoval práva, vedle čehož se zabýval i filosofií. R. 1862 povýšen byl v Giessách na základě dissertace Über die Ursachen der Niederlagen des deutschen Heeres im hussitischen Kriege na doktora filosofie a ve Vídni r. 1865 promo-vován na doktora práv. Ještě jako studující práv (někdy na konci sedmého semestru) obdržel r. 1863 místo v с. k. dvorní bibliotéce ve Vídni. Nemohlo být pro něho vhodnější služby. Knihovní praxe doplňovala znamenitě universitní theorie. Ukázalo se to záhy na prvém Bogišičově díle, věnovaném slovanskému právu, Pravni običajiu Slovena (1866). Byl to prvý, velice zdařilý pokus podati obraz soukromého, hlavně rodinného práva u jednotlivých slovanských národů tak, jak se jeví v živém obyčeji.

Po válce pruskorakouské r. 1868 Bogišič stal se zemským školním inspektorem v bývalé banátsko-srěmské Vojenské Hranici. V novém postavení nesetrval však dlouho. Již r. 1869 nabídly mu najednou dvě ruské university, kyjevská a oděsská, professuru srovnávacích dějin práva slovanských národů. Bogišič přijal nabídku z Oděssy. Ačkoli před tím znal ruský jazyk jen theoreticky, vpravil se svou neobyčejnou energií do nových poměrů tak rychle, že za krátko mohl už zahájiti veřejně svá čtení inaugurační přednáškou О научной разработкЪ исторш славянскаго нрава (Petrohrad, 1870). Ale ani v Oděsse nebylo mu souzeno zůstati dlouho. Koncem r. 1872