typ v národě českém, kdežto ovčák z Kriváňské končiny Vysokých Tater (uherská stolice Liptovská) představuje alespoň jeden z poněkud odchylných typů vedlejších. Vůbec pak byly zvoleny jen typy z lidu, nikoliv tváře, z nichž kultura a městská uhlazenost setřela přirozenou výraznost. — Vyslovujíce plné uznání zdařilému pokusu přejeme, aby Hölzlov}' Evropské typy národní pomáhaly vzbuzovati dosud dosti zanedbaný zájem o etnologii evropských národů a zvláště o etnologii národů slovanských.

/. Matiegka.

Józef Rostafiński: O pierwotnych siedzibach i gospodarstwie Słowian w przedhistorycznych czasach. (Sprawozdania Akademii Umiejętności v Krakowie, Wydziału historyczno-filozoficznego za miesiąc marzec 1908 r. Str. 22 a zeměpisná mapa.)

Spisovatel, botanik krakovské university, známý historik přírodovědecký se zřetelem к dobám předhistorickým a středověkým*), podává zde stručný nákres obsáhlé práce, která vyjde v publikacích Akademie. Spisovatel vychází z dějin etymologie jména Lach, Laši, jak Rusové nazývají Poláky. Uznává výklad, podávaný na základě příslušného adjektiva la-diski (nikoli lašiski), že totiž slovo Lach pochází od staroslovanského lęda, lędina ,,terra inculta, lado"; ale takový název mohl býti užíván pouze o obyvatelích „puszczy", t. j. lesní pouště, kterým bylo především pálením hustého lesa připravovati si ,,ledu", půdu pustou sice, ale schopnou potom, aby vzdělávána byla ne pluhem, nýbrž hákem, slovanskou sochou. A takovými obyvateli byli podle staroruské kroniky Nestorovy z XI. stol. jednak ruské kmeny sedící nad Sožem a Okou (ti podle Rostafiňského obývali v lesní poušti už za pravěku slovanského), jednak Poláci nad dolní Vislou (to však usoudil Nestor prý mylně: polskými „Lachy" byli spíš obyvatelé Malo-polsky, přišlí kdysi z oněch krajů ruských). A což moravští Laši? —

Autor, aby podepřel a obšírně zdůvodnil předchozí výklad svůj, přešel od původního thematu к otázce po pravlasti slovanské a prvotném hospodářství staroslovanském, což bude jádrem chystané knihy. Pravlast Slovanů určuje blíže středním pásmem Rusi, omezeným na západ hranicí buku, tisu a modřínu, na sever hranici habru (habr znají však také Baltové, ti tedy sídlili podél severní hranice jeho); na jih by se byli Slované bezprostředně stýkali nejdřív s Reky, později s iránskými Skythy, již mocně na ně působili; na východ Slované opět spadají v oblast habru, rozprostřevše se hned s prvopočátku v části jihovýchodní stepi. Vůbec třeba podle R. rozeznávati tré rozdílných krajinných typů, které Praslované zaujali postupem času: vlastní step středoruskou, kde jsouce usedlými, poměrně lehce pracujícími rolníky, chovali hlavně dobytek; potom na sever položené, močálovité „Poles í", kam lákaly prapředky naše hojné poklady železa a kde se jim bylo živiti hlavně rybami; konečně lesní p o u š ť, kde valem rozmnoživší se Slované stávali se těžce robícími „Lachy".

Spis Rostafiňského, pokud dnes jej možno posouditi, bude se vyzna-čovati jednou vynikající vlastností: že totiž odborník, nadaný zdravým smyslem historickým, vyloží nám podrobně zkušenosti a názory svoje fysio-grafické i promítne je do pravěku slovanského, historií neosvětleného, víc