než nám milo temného. Odborné znalosti autorovy přispějí zajisté také k objasnění dávnověkých poměrů hospodářských, toho zvláštního spojení zemědělství s chovem dobytka, na které ukazuje již sám slovanský jazyk, které však jistě mělo více (podle R. tedy tré) rozdílných odstínů a stupňů, podmíněných právě povahou kraje i půdy. Také výklad pramenů (Nestora) může takovým odborným znalectvím různých přírodních prostředí jen získati. V otázce pravlasti indoevropské Rostafiński dosud stojí na půdě asijské, což sice překvapuje, ale při spornosti věci nepadá nutně na váhu. Více pobízí к obezřelosti a kritice, že autor schvaluje neb přináší nově některé etymologie značně odchylné od běžných, také mně pravděpodobnějších (míním výklad slova „mák", dále spojení řeckého σῦκον „fík" se σῦκυς „tykev", začež však jinde najdeme napsané σίκυς atp.). Avšak o tom všem bude mi lze pronésti úsudek konečný a kritický teprve po vyjití samého spisu, po celistvém vypsání veškerých detailů, z nichž potom jistě také bezděky vyplyne, zdali je ve všem správný po mém zdání příliš optimistický názor spisovatelův na tehdejší stupeň osvěty slovanské, prozrazující se v tom, že již v 5. století před Kr. klade jej výše než stupeň osvěty západogermánské za Tacita. Zatím se těšíme na brzké uveřejnění celku.

*

JUDr. J. Auerhan, České kolonie v jižních Uhrách. Zvi. otisk z Pokrokové revue IV. V Praze 1908. Str. 20.

Dr. Auerhan věnuje stálou svoji pozornost Čechům, které osud vypudil za hranice naší vlasti. Je tušíme, jedním z nejpilnějších organisátorů práce v zahraničném odboru Národní Rady České. Proto spisek jeho o Češích v Jižních Uhrách není jenom nahodilou pracičkou, jak by se zdálo ze skromné jeho motivace: bylo-li i spisku popudem vypravování autorova ctce, jenž byl v r. 1863—x&68 lesním v banátské Vojenské Hranici, a jenž rád se zmiňoval o českých osadách jihouherských; a byla-li dalším popudem cestovní odbočka Dra Auerhana do uvedených českých vesnic, přece článek zapadá v rámec širší práce autorovy a je více než pouhé dojmy „z cest". Ovšem podrobnou studií o českých koloniích v jižních Uhrách není a nechce býti. Je však svědomitou informací, která zakládá se na úředních pramenech (statistických), trochu i na autopsii a na chudé starší literatuře — zde ne-mohl-li autor užiti dobrého článku Klímova, aspoň na něj upozorňuje; za to nezmiňuje se o příslušné kapitole z Niederlovy „Mapy národopisné uherských Slováků", ač od něho se poněkud odchyluje; ani Baloghových dat neuvádí. — Dr. Auerhan zjišťuje dle sčítání lidu z r. 1900 v 56 obcích živel český. V osmi osadách má převážnou českou většinu (Niederle odhaduje 7 českých obcí as s 3800 Čechů) a čítá v nich 3949 Čechů. Mimo to v 18 obcích jsou Čechové (celkovým počtem 2878) jediným nemaďarským živlem. Tak lze napočísti přesně 6827 všech Čechů v jižních Uhrách. Ale tím není počet Čechů jihouherských vyčerpán. Čechové žijí ještě v 30 obcích, kde však nelze dle statistických dat úředních početnost českého živlu zjistiti; neboť oficiálna statistika nezjišťuje mateřskou řeč českou odděleně, nýbrž v rubrice „ostatní"; kde tito ostatní nejsou vesměs Čechové, nelze dojiti к přesnému číslu. Dr. Auerhan odhaduje jejich počet na 2618, tak že je dle něho v jižních Uhrách „nejméně 9.445 Čechů" (Niederle dle sčítání z r. 1890 uvádí pro krašovskou stolici 8575 Čechů). Při tom v okresu moldovském tvoří bez mála desetinu (9 '5 %) všeho obyvatelstva. Pokud j de o poměry obyvatelstva českých osad, j ež vesměs vznikly počátkem devatenáctého století, jsou obyvatelé téměř ve-