také německé představy v Aufhockeru, rovněž rozšířené tradice o chycení čerta, smrti do měšce. A tak dovozuje, že povídka ,,o chyceném a znovu osvobozeném Hoři" není nikterak původní než skládá se z motivů přejatých. Charakteristický rys vděčnosti Hoře, Bídy к svému osvoboditeli jest podle vývodů spis. dávný a existoval již v starověku. Na důkaz toho dovolává se p. Sonni výroku řeckého filosofa Sotiona z i. stol. po Kr., že hoře (Λύπη) rádo zůstává a roste u těch, kteří je krmí. V tomto metaforickém výraze (τρέφειν) zakládá se podle vývodu spis. zárodek pohádky o Hoři: Vyvinula se její složitá forma ovšem později, v starších dobách, jak jest viděti z Rein-marovy básně, byla ještě daleko prostší. Ruská tradice o Hoři (Горе, Кручина) jest bližší starořecké než západní, ,,co ovšem není nápadno tomu, kdo se zabýval srovnávacím studiem starořeckého a slovanského folkloru" (409). Proč zde najednou zaskočil termin „slovanský" místo „ruský", nelze nahlí-žeti. Hlavní by bylo, kdyby se v tom ohledu srovnával juhoslovanský folklore se starořeckým, než to právě spis. neukazuje. Vyvinula se povídka podle všeho již dávno, podle zpracování Boccacciova povídky o chycení a osvobození demona neštěstí můžeme ji klásti do dávných dob. A tak ohledně slovanského bájesloví dospěl ruský učenec opět к vývodům negativním: není v těchto tradicích nic mytologického a nic specificky slovanského (410). V poslední kap. své studie probírá spis. ještě úlohu „hoře" v písních velko-ruských a dovozuje, že někteří učenci marně je stotožňuj! s doljí-nedoljí. Jenom v maloruských písních se skutečně mísí osobní dolja s demonem neštěstí.

*Dr. Ivan Franko, Eine ethnologische Expedition in das Bojkenland. Wien 1905,

str. 17—50. Otisk z Zs. f. österr. Volkskunde.

Ref. Зап. наук. тов. Шевч. LXXI., 228—д. Józef Kantor, Czarny Dunajec. Monografia etnograficzna. Krakow 1907.

Zvi. ot. Ref. Lud. XIII., 164—165 (M. Janik). *Józef Schnaider, Lud peczeniżyński. Szkic etnograficzny.

Lud, XIII., 21—33; 99—ll7' 202—2IS-*S z u c h i e w i с z, Włodzimierz, Huculszczyzna. Tom III. Lvov. Str. 298.

Ref. NVČ. IL, 20—21 (Dr. St. Zdziarski). Мих. Зубрицький Велика родина в Мшанцн Староеамб]рськаго пов. Зап. наук. тов. Шевч.

LXXIII, ид-—124.

A. Петровъ Статьи объ Угорской Руси. Зам-ьтки по этнограФШ и статистики. Зап. Ист.-Фидолог. Фак. Спб. Унпв. 1906.

К. Фортунатовъ Нащональныя области Poeciii. (По даннымъ переписи 1897 г.) Издательство „Трудъ и борьба". С. Пб. 1906. Ref. Украина I., 254—256.

B. К-ин Нацмнально-тернтораяльт меж1 Украши i терпторц инншх областей Pocit JTtiep. наук, bícthhk 1907, VI., 456—466, VIII.—IX., 315—331.

Kolberg Oskar Wołyń, Obrzędy, melodje, pieśni. Z bruljonów pośmiertnych przy współudziale St. Fischera i F. Szopskiego wydał Józef Tretiak, 8°, str.. XI + 450. Kraków 1907. Akad.