str. 179
obnažené, unášejí je a činí jím příkoří, pán má právo na noc svatební. Aby takovému pohanění se vyhnuly, mění se dívky ve zvířata, a jejich svatí jim pomáhají. Mimo to stěžuje si na lakotu, neúprosnost, pýchu šlechty. Ale přece sedlák může ošiditi pána, když mu řekne, že má předměty moci zázračné. Tradice, kde šlechtici hrají úlohu příznivou, jsou řídké. V 2. § vypravuje se, jak šlechtici neb chudí lidé nabývají jmění pomocí ďáblovou neb různých bytostí, zejména vil. Uvádějí se úsloví, která si činí žert z chudé a malé šlechty, Na konec uvádějí se mnohé pověsti o trestání nevěrných manželek.
Kap. III. obsahuje § 1. Les champs de batailles, 2. Les sieges. V 1. mluví o bojištích, kde před dávnými časy podle lidu se udála bitva. Bitvy hlavně, kde za intervence Panny Marie neb bytostí nadpřirozených křesťané zvítězili. Bojiště mají svá jména na př. Plats des Egaux t. j. místo rovných sobě; tu zápasili dva stejně silní nerozhodně. Bojiště tato navštěvují, kteří tam padli.. V 2. § uvádí se, jak lid si vysvětluje zachránění neb dobytí hradů. Někde zachraňuje hrad dívka, někde Bůh, svatí, různé lsti válečné (polena oblekou se za vojá' у, co nepřítel mysli, že tolik vojska stojí na hradbách), šťastným vyzvědačstvím, zradou neb tím, že čarodějnice promění vojsko nepřátelské na př. v ptáky a tím snadno jsou zahnáni.
Kap. IV. pojednává v 8 §§, jak jednotlivé události historické a osoby v nich zúčastněné obrážejí se v tradici lidové. Poznáváme tu, jak namnoze lid dává jména osob historických místům a předmětům, s nimiž tyto nikdy ve spojení nebyly, vidíme, jaké upomínky" zanechaly v lidu pronásledování hugenotů a revoluce francouzská. Sébillot uvádí tyto tradice, počínaje dobou římskou, přechází přes doby rozvoje epiky clo středověku a pak pokračuje týmž způsobem v novém věku. Z dějin francouzských do tradic lidových pronikla význačná osobnost Napoleonova. Mnohé tradice o Napoleonovi pronikly do lidu cestou knižní, mnohé pak jsou obměny tradic o jiných heroích. Napoleon u lidu francouzského žije jako hrdina činů nadpřirozených (Napoleonem se nazývá ten, kdo koná věci takřka zázračné), nezranitelný (u vojínů), u věřících pak jako vrah lidí (Tue-hommes), který odsouzen jest lidi strašiti. Z jeho života vypravuje se o hvězdě, která objevila se při jeho narození a která ho vedla к vítězství; o jeho poverčivosti (nechtěl podepsati v pátek mír aj.), o malém červeném muži, který se mu zjevil v Egyptě a předpovídal mu slávu, který se mu zjevoval před vážnými událostmi v různých podobách, který však ho opustil po nešťastné výpravě na Rus.
Z uvedeného dá se souditi, jak veliký folkloristický materiál v oněch čtyřech svazcích jest snesen. Zajisté jsou všechny tradice lidu francouzského podle možnosti do nejkrajnější meze vyčerpány. Autor využil přečetných pramenů, jak o tom svědčí obšírná připojená bibliografie (405—424). Mimo to ještě připojen index věcný pro všechny čtyři svazky (425—490), který užívání díla nad míru ulehčuje. Celkem dílo pracné a nad jiné cenné. Karel Paul.
*
Bibliographie der Schweizerischen Landeskunde. Fascikel V., 5. Aberglaube, Geheime Wissenschaften, Wundersucht (I. und II. Hälfte). Bearbeitet von Dr. Franz Heine mann. Heft I. der Kulturgeschichte und Volkskunde (Folklore) der Schweiz. Bern, K. J. Wyss, 1907, str. XXVIII + 591.
Oddíl „bibliografie švýcarské zeměvědy" naznačený číslem V., 5 věnován jest „kulturní historii" a lidovědě. Podle plánu vydavatelova, jak jest
