o povětrnosti, 48. divotvorci od Mojžíše až po pí Kriidenerovou, 49. pověry o číslech, 50. magie. Z tohoto obsahu jest viděti, že látka není právě nejpřesněji, nejlogičtěji sestavena. Kapitoly spřízněné jsou rozraženy více méně cizími, lecco se opakuje. V jednotlivých odstavcích jest pak látka uspořádána chronologicky, na př. pietism, blouznění náboženské, fanatism 300—1000, 1000—1600, 1600—1700, 1700—1800; prognostica x—1500, 1500—1600, 1600—1700, 1700—1800, 1800—1900. Jednotlivá odvětví zajisté velice úzce se namnoze stýkají, ba dokonce i splývají, a bývá nezřídka nesnadno stanovití, kam do kterého oddělení patří ta která kniha, často náleží tatáž rozprava do několika odvětví, a tu vzniká nová obtíž, že takto ještě přes příliš vzroste objem bibliografie. Tu si vypomáhají krátkými odkazy, aneb prostě dotyčné dílo zaznamenávají na různých těch místech. Taktéž sestavovatel této bibliografie, ku př. W. Kambli, Der Teufelglaube in der Heidenwelt uvedeno na str. 13 a 123, týž, Der Teufel in der altchristlichen Kirche und im Mittelalter, str. 124 а 187, týž, Studien und Lesefrüchte atd. str. 42, 419 а 470; dále Teufel, Der, Teufelswerk (14. Jahrh.). Barack, Zimmersche Chronik atd., str. 124 а 187, totéž dílo uvedeno pod heslem Aberglaube str. 20, Blutaberglaube 98, Wunderzeichen 460 a ještě samostatně str. 20. Jest ovšem jen ve prospěch věci, když větší dílo rozepsáno jest pod různými hesly, ku př. Lütolf Alois, Sagen, Bräuche und Legenden atd. str. 42, 56 (tu dvakráte za sebou!), 57, 132, 138, 196, 204 (dvakráte za sebou), 299, 313, 371, 385, 437, 441, 445, téhož, Zu den agrarischen Gebräuchen in der Schweiz str. 132 а 404. — Aneb Rochholz E. L. (Aarau), Deutseher Glaube und Brauch im Spiegel der heidnischen Vorzeit str. 5, 6, 7 (pod heslem „Der Knochenkultus"), 8 („Kernopfer"), 9 („Menschengebeine als Schädel"), Ii, 14, 42, 96, 99, 132 („Rothaar"), 149, 159, 160 (opět „Menschengebeine als Schädel" a „Knochenkultus"), 177, 188, 196, 211, 219, 257, 404, 438 (opět „Knochenkultus"), 446, 526; téhož, Wanderlegenden aus der oberdeutschen Pestzeit 19, 56, 58, 106, 459, 172, 242, 301, 459; téhož Aargauer Besegnungen 46, 95; téhož, Naturmythen 41, 138, 203, 385, 396, 403, 428. Takových příkladů dala by se uvésti velká řada, ale ke charakteristice toho díla uvedené stačí. Místy uvedena tu také díla básnická na př. dvě švýcarská vydání franc. překladu Miltonova „Ztraceného ráje" str. 184 v oddíle o víře v záhrobní svět a sice v nebe, ráj, a spisy o této básni 508, 517, 533, 534; uvedena pojednání o Dante 284, 355, 527; uveden traktát Lva Tolstého „Ruše boží jest ve vás atd." překlad franc. a něm. 284 vedle nového vydání evangelia Nikodémova; německý překlad románu Eugena Sue „Věčný žid" 105, co vše přece velmi málo souvisí s pověrami. Uvedena mimo jiné vidění panny Orleánske od Voltaireova spisu až po různé drobné články po švýcarských časopisech roztroušené (414), ač to s visemi švýcarskými nesouvisí. A mělo-li by se poukazovati, že do všeobecného přehledu visí vůbec náleží, jako na př. vidění sv. Pavla, jehož se připomínají tři švýcarské rukopisy (str. 414), to opět silně postrádáme všeobecnější o nich pojednání. V oddíle o proroctvích, zjeveních, orakulích, věštbách nalézáme něm. překlad Ciceronových knih „de divinatione" (399) vydaný r. 1789. Přirozeně zaznamenána velmi hojně bohoslovecká literatura, výklady starozákonních proroků na př., hlavně v Švýcarsku od 16. stol. tištěné a j. '

Zp-acován jest v této billiografii nesmírný matená], zaznamenány pečlivě i rukopisy roztroušené po švýcarských bibliotékách, bohužel však vynechán poukaz, pokud kterého z nich bylo již užito. Kniha přesahuje daleko meze švýcarské kulturní historie a lidovědy a může býti hledaným