Výstavka jihočeských krojů a výšivek.

Vyzvána radou „Národopisného musea českoslovanského" předvádím výsledek své 23leté činnosti sběratelské — výstavkou blatských a kozáckych krojů a výšivek v místnostech „Národopisného musea" v idyllickém zátiší zahrady Kinských.

Nej cennější kusy mé sbírky, buď stářím, buď krásou ornamentu nebo zvláštní technikou vyšívání neb i bohatstvím a pestrostí barev vynikající, jsou zde vvloženy. Celkem 320 kusů.

Výšivky kozácke a blatské — kroj nejbližších to sousedů a přec tak odlišné, že na první pohled je rozeznáme. Ony zcela bílé, jemné — řekla bych klidné, mravenčí prací přebohatým prolamováním vynikající — tyto pak pestré a bohaté jak v barvách, tak cetkách, někdy až přepychové — divoké. Věru, těžko říci, kterým clá ti přednost.

Snažila jsem se, aby ve skrovné této vý-stavce co možno všecky části krojové byly zastoupeny.

Hlavním bodem ovšem jsou pleny. První síň zaujímají výhradně výšivky kozácké. Jedna, největší vitrína jest plna fěrtochů (zástěr). Tyto jsou široké, dvoupolové, tak bohatě prolamované, že některý vypadá jako jediná, široká krajka. Těžko skoro uvěřiti, co ruce takové venkovské švadleny dovedly vykouzlili. Samá „silnice", „had", „zuby", „podkovy" atd., jak všecky ty mo-tivky se jmenovaly. Kozačky nosily i kytle (sukně) od podsádky až к faldům vyšívané, jak předložené ukázky dotvrzují. Oboje, jak fěrtochy, tak kytle, Vyznačují se zvláště obdivuhodnou technikou v prolamování. Na jednom fěrtochu napočetla jsem 12 způsobů prolamování, méně zde vyniká ornament. Za to pleny a šátky honosí se vkusnými jemnými ornamenty. Skoro každou plenu zdobí stromečkový' z košíčku vyrůstající, kdežto na blatských plenách častěji ze srdéčka vyrůstá.

Hlavní pozornost zasluhuje několik zde vyložených batistových plen s pravým uměleckým vkusem vyšívaných (od selky Matějíčkové a Vavřincové z Obory). Co to bylo za úmornou práci, podotknu-li, že látka ta pouze bavlněná a že musilo vytahování nitek býti velmi obtížno.

I kozácké lajblíčky (šněrovačky), jemné vejkladky, šátky na krk, konce prolamované к fěrtochům, holubinky, fábory družbu, ba i křestní kozácká dětská čepička zde vyložena.

V druhé síni zastoupeny hlavně výšivky blatské.

Blatské pleny! Jaká to nádhera! Samé cetky hedvábí, bůstky (směle), dracoun, bohaté zuby okrajové, vše to činí kroj ten bohatším oproti kozáckemu.

Seřaděny jsou od nejstarší jednoduché (od selky Maruškové z Bošilce) do nejnově.jší rudým hedvábím bohatě vyšité (od Flíčkové z Klenovic).

Vidíme zde neobyčejně veliké pleny fialovým a žlutým atd. hedvábím vyšité, cętkami a bůstky zdobené se skvostnými tylovými zuby od Dráchova, pleny třeboňské tylem prošívané, ř e č i c k é zvlášť jemné, kde na rohovém ornamente ani látky není viděti, jen- samý tyl, šmelcem co do barev skvostně harmonicky obšitý. Upozorňuji hlavně na plenu v 2. skříni se zástěrkami téže techniky. Dále housenko v é, které jsou vyšity bílou bavlnkou a bůstky takr že každá větévka a stonek vypadá opravdu jako „housenka".

V rámcích na čelné stěně a v protější jedné skříni vidíme charakteristické rouchy čili zavij ačky blatské. Jsou to též z bílé látky podlouhlé pruhy (jako ručník) na jedné kratší a as do poloviny jedné delší strany vyšité, jimiž byla po oddavkách nevěsta zavíjena čili čepena.

Každý bedlivější pozorovatel sezná, že v rámcích jsou jednodušší, —""to-jsou starší, ve skříni pak bohatší — novější. Starší byly vyšity vždy jen jednobarevným hedvábím neb dvěma barvami, nejraději černým neb hnědým beze všech jiných prizdob; za to ale vynikaly krásnými ornamenty.

Novější rouchy nemají tak vkusných ornamentů, za to ale září pestrostí a bohatstvím hedvábí, bůstky a cętkami. ...