Jiný druh moravských od lidu odložených šatek a čepců, jež stařenky do hrobu sobě uchystaly, zachoval se arci ojediněle kol Hustopeče v okolí Čejce (obr. č. 2.). Jsou to jeden a půl metru dlouhé 40 cm. široké plátěné pruhy. Denka čepců netvoří pravidelný čtverhran, nýbrž jsou podlouhlá a na dvě části různobarevnou červenou neb zelenou „površkou" (vložkou) rozdělena, po obou stranách pak jest vyšit rostlinný pestrý vzor. Kol dénka přišita jest obyčejně různobarevná úzká tkanka (porta). Pruhové vyšívání na šatce umístěno jest uprostřed na kraji na přič a táhne se přes temeno hlavy asi šedesát cm. s obou stran až к úvazu, při něm přišita jest též čípka sikorová (žehavková). Cípy šatky nejsou vyšívány, zdobí je jen obruba a úzké čípky. Šatka obroubena jest na vrchní složené straně „měštěrkou" a na kraji dvoj-sloupkovým stinkem. Vyšívání samo jest neširoké, pásovité, někdy pestrobarevné, vzor rostlinný neb přímočárný, hlavně ,,na výřez" a s obou stran řetázky obšívány, jak vůbec při našem lidovém vyšívání jest obyčejem. Hlavní zakončení vzoru na obou stranách řetázků tvoří někdy „točinky" čili „zakroutky" někdy pálkové neb makové kvítky. Některé šatky mají vyšívání černým hedbávím provedené a vzor sestává z těsně vedle sebe v řadě postavených střídavě nahoru a dolů obrácených zvonků neb jablíček hustě „košatinkou" (druh stehů) vyplněných. Sbírky „Národopisného musea českoslovanského" chovají ve svých sbírkách některé tyto šatky, pocházející hlavně z okolí Čejce a Klobouk.

Ředitel J. Klvaňa v článku „O pentlení nevěst a družiček na Moravě" (v Českém Lidu sv. IV. str. 438 sl.) zmiňuje se také o slavnostním úboru hlavy z okolí Bojanovic, kdež nevěstě uvazována na růžky šata z tenké látky, však již nevyšívaná a jen zdobená krajkou. V zadu hlavy pak připevněna jest „růže" z pentlí. V okolí Šlapanic při hodech nosí „stárky" starobylou úpravu hlavy s růží, kdež zastupuje šatku na úzko složený hedvábný šátek.

Na Břeclavsku, zejména v okolí Lanžhotu, v Nové Vsi, udržely se u tak zvaných Chorvatů moravských „šatky na růžky" jako památka. K nim patří čepec. Nosívají se doposud o svátcích a hodech vyvolenými dívkami „stárkami", více jen pro památku. Nových šatek a čepců se více v tom kraji hevyšívá. Šatky nosívaly vdané ženy obvazujíce jimi čepce rožkaté jinak též „k ach 1 e" zvané. Dívky nasazovaly si „k o k š e" bohatě kličkami z pentlí vzhůru postavených tvořící na vršku kokse bohatý chochol. Čepce plátěné přetahovaly se přes růžky a pořízeny jsou z tuhého papíru podoby kachle.

Zadní čásť čepce, dénko jest bohatě vyšíváno pestrobarevně, uprostřed širokou stříbrnou neb zlatou portou opatřeno, po obou jejích stranách v širokém orámování pozůstává z ležatých, hustých, smíčkovaných stehů, jest pestrobarevným hedbávím, zlatou i stříbrnou nití proveden geometrický vzor bud „formička na ptáčky", na krivé panny, na kostky atd. Vzorky tyto jsou v neobyčejném souladu barev provedeny a jsou to vlastně většinou velmi zmenšené a zdrobnělé ptačí ornamenty, jaké se na Moravském Slovensku doposud vyšívají, arci v jiných barvách i technikou vyšívací.