Brumova modře síťkované bílé i pestře vyšívané čepce. Nynější čepce většinou: pletené neb háčkované jsou ozdobeny šitými krajkami tak zvanými, „zuby";, práce tato nazvána v moderním vyšívání švýcarskou. Velmi pěkné „zuby" provádějí vyšívačky kol Rožnova, hlavně v Zubří, Hutisku, Horní a Dolní Bečvě. Krajky tyto vyšívají se na jemné látce „na líně" (Uno) též zhusta, i na tillu. Většinou jsou vzory sestaveny z krásně sornamentovaných listů stromů, jako jsou: list dubový, olšový, habrový atd., podobně použito ku vzorům různých květů: kopratiny, zvonečku, růže plané, květu jetelového, pomněnky, obilního klasu a j. Vůbec jest v těchto krajkách úžasná bohatost různých motivů rostlinných přiměřeně technice i látce důmyslně sornamentovaných. Valašské ženy bez předlohy nakreslí sobě „zuby" na jemné lineau (lino), které napnou na vyšívací rám, obšijí neb podloží s hrubá kontury vzoru obyčejnými stehy a pak teprve počnou vyšívati; obšívají, smyčkují a spojují jednotlivé částky tvaru tak, aby pak zbytečná látka ve vzoru vy-stříhnouti se mohla. Při některých krajkách zbývající látka nad zuby, vytahováním nití a šitím utvoří se drobná mřížka, jako bývá při tak zvaném švýcarském vyšívání. Tyto zuby přišity jsou к čepci a zakrývají čelo, je jich asi pět a jsou velmi pěkné, a hodil by se tento druh krajek к okrašlování šatů i prádla. Bylo by záhodno, aby na Valašsku se práce tato ujala a stala se tak zdrojem výživy mnohých chudých žen valašských. Však novější dobou bohužel působením cizím pěkné tyto vzory se kazí a na jejich místo přicházejí vzory tak zvané moderní.

Většinou vymizela šata moravská zároveň s krojem, však památka po ní uchovala se na Telečsku do nedávna ve způsobe půlky, třírohového to šátku několikráte složeného na úzko s jednoduchým vyšíváním a krajkou a uvazoval se kolem dénka tvrdého čepce zlatohlavového tak, že jeho konce z pod vzadu připevněnou pestrou mašli, přes záda visely.

Starodávný kroj český byl totožný s krojem slováckým, který v podstatě své zůstal, jaký býval v pradávných dobách. V Čechách odívaly se ženy též do plátna, nosily rubáše, přes ně rukávce, na hlavách šatky čili roucha a zástěrky jako doposud na Uher. Slovensku a též na Moravě jest zvykem se oblékati. Ze byl také v Čechách starý tento kroj vyšíváním zdoben,, dosvědčuje Winter ve své knize (Dějiny kroje v zemích českých). Změnou látek totiž: jemnější jakosti plátna, vyšívacího materiálu a techniky vyšívací znenáhle původní vzory ornamentální nahrazovány zde více méně vzory rostlinnými. Jelikož v Čechách o mnoho dříve kroj lidový se změnil nežli na Moravě a Slovensku, proto také české vzory ve vyšívání pozbyly, následkem uvedených přeměn, starožitného rázu, tím méně jsou ornamentovány, jednodušší, více naturalistické nežli moravsko-slovenské.

Však tradice věrně ještě pomáhala českým ženám v tvoření vzorů těch a ony stále ještě braly si motivy ku vyšívání z přírody a to především z říše rostlin, zvolna je stilisujíce, jak to činí ženy ostatních Slovanů. •

Bez předlohy přímo na plátno kreslily ženy české vzory tytéž, jako před nimi vyšívaly jich matičky, však přece jiné, neboť ony je neokreslovaly otrocky, nýbrž je inprovisovaly.

V Čechách starodávná šata podlehla znenáhle všelikým proměnám, než docela zanikla. V původním ■ tvaru zachovala se šatka jako památka