nutno vykládati jinak. Mohou vzniknouti ■— jak Graber v druhé části své práce poznamenává — dvojím způsobem, i. Pěvec nebo opisovatel vynechá několik veršů, chtěje — jak se domnívá — docíliti větší stručnosti, uceleností písně atd. Jako příklad uvádím slovenskou píseň o nelidské matce. (Kollár,. Nár. Zpiev. II., 37.) Motiv jest ten: Matka provdala dceru za loupežníka. Dcera naříká a uspávajíc dítě zpívá: „Kdybych věděla, že budeš taký, jako-otec, na kusy bych tě trhala"; atd. Zbojník to slyší a poroučí ženě, aby píseň opakovala. Žena zpívá, ale zcela jinak: lichotí muži.

Tu končí variant Kollárův. jenž jest patrně přejat ze sbírky Šafaříkovy.. (Pjsně atd. II., 47.) Jest zřejmě neúplný, neboť ve všech ostatních písních jest zakončení jiné: Muž, který ví, co žena dříve zpívala, usmrtí ji.*)-Tento tragický závěr jest ovšem nutným vyvrcholením děje. Srovn. na př.. Sušil 1860, 132; Slov. Spevy IL, 207. Polské: Žeg. Pauli, Piśsni 1, pols_ w Gal. 85—9; Kolberg, Pieśni 1. pols. 279—80. Srovn, ještě: Holovackyj Hap. пЪс. I. 171, 174, Hnatjuk Словацскш опришок Яношик atd. (Записки наук. тов. ím. Шевченка 1899, XXXI.—IL), str. 44—5. De Vollan: Угро-русс. нар. пЪс. (Записки ими. русс. общ. XIII., 1885), str. 94. Zcela shodný variant jest u Dragomanova, Истор. пЪс. L, 65. ľ:"

2. Některé texty jsou rozzpívané. Staré písně, jichž mladší generace-nezná nebo zase písně, které jsou velmi rozšířeny se totiž kazí.

Příklad nalézám ve sbírce, kterou vydal А. Д. Григорьевъ: Архангельская былины и истор. пЪсни (Москва 1904), str. 41, č. 8. Nemanželský syn Ilji Muromce musil snášeti stále úsměšky pro svůj původ. I rozhodl se-vyjeti do světa, aby zkusil síly. Křičel v širém poli:

Tu schází celá scéna: Ilja Muromec a ostatní bohatýři spatří se svého-stanoviště cizího tohatýra. Ilja jako nejstarší rozhoduje, koho mají posiati. Srovn. na př. Kirjejevskij, ПЪсни atd. Вып. L, str. 52 v 1 n. Jest to stará bylina, která pěvci nebyla již dobře známa.

Výsledky, k nimž Dr.' Graber dospěl, lze stručně formulovati takto: Psychický mechanismus ve spojování představ, jakož i snaha po drama-tičnosti, názornosti a v neposlední řadě i metrum a melodie působí jistě, že v lidových písních objevují se skoky v postupu dějovém, že písně mají ráz fragmentárni. Avšak vedle toho píseň, jakožto res nulius podléhá rozmanitým rušivým vlivům: Pěvci připojují nebo vynechávají libovolně některé části, nebo sestavují z prvků často různorodých písně nové atd.