str. 221
@BASv
Жилъ князь Романъ,
' Жену терзалъ,
ЗвЪрямъ бросаль . : .
„Ты убей-ка, убей со полуночи,
Когда дЪтушки спать улягутся,
Когда малыя угомонятся!"
@
Posluchač si musí domysliti, že to matka prosí, aby muž ji zabil raději v noci, když děti spí. Jiné varianty jsou obšírnější; srovn. ibid. 156, č. 97 a j.
V dalším uvádí G. příklady, jak náhle uprostřed epického vypravován počína některá jednající osoba beze všeho přechodu vypravovati sama. Srovn. Соболепстй, Великорусе, нар. пЪсни L, str. 251. č. 179. Žila vdova, měla 9 synů a i dceru. Synove stali se loupežníky a dceru provdala za bohatého, zámořského kupce. Jednou se mladá žena vypravila s mužem domů. Až potud se vypravuje v písni ve třetí osobě. Ale když nastoupí katastrofa, že totiž bratři-zbojníci nepoznavše sestry, zabili jejího muže a dítě, á jí učinili násilí, počíná žena vypravovati sama:
„НаЪхало девять разбойничковъ,
Моего мужа взяли потребили,
Потребили, въ воду спустили,
Меня, младу, обезчестили, —
Обезчестиди, во собой брали."
|
Zajímavý příklad, jak často věci, jež spolu nesouvisí, jsou spojeny v písni, nalézám u Sobolevského I., 156 č. 97:
Какъ у Дунюшки, у голубушки,
Лицо бЬлое, набЪленое,
Щеки алыя разгораются atd.
|
Následuje ještě 8 veršů, v nichž se líčí krása oné dívky, až pak veršem
Среди ноля, поля чистаго atd.
|
počíná ballada o muži, jenž zabil ženu v noci. Nem jasno, jde-li tu jen o úvod nezávislý na ostatním, či je-li vylíčená dívka v nějakém vztahu s dalšími jednajícími osobami.
K tomu malou poznámku. Gr. nepodává psychologického výkladu těchto zjevů. V té příčině odkazuji na krásný článek prof. Fr. Krejčího „Das charakteristische Merkmal der Volkspoesie." (Zeitschrift für Völkerpsychologie XIX., 115—141). Dr. G. ho necituje. Krejčí se totiž pokusil převésti všechny tyto znaky lidové poesie na pojem psychického mechanismu, t. j. takového spojování představ, při němž rozum nezasahuje, neruší původní souvislosti představ. Proto na př. u Homéra v Iliadě (méně v mladší Odyssei) často v poměrně malém počtu veršů jsou nahromaděny příměry. Jedna představa vybaví druhou a tak mluvící stále odbočuje od vlastního thematu. Podobným způsobem vysvětluji si i dlouhý popis krásné dívky v citované písni velikoruské.
S pojmem psychického mechanismu ovšem ve všech případech nevystačíme. Jsou mezery a skoky v dějovém postupu některých písní, které
|
