Ref. Zentralbl. f. Anthropol. XI, 81 (in der behandelten Wichitamythologie ist der astrale Charakter besonders scharf ausgeprägt. Alle Hauptgestirne sind hier als persönlich wirksame, in das menschliche Geschick dauernd eingreifende Wesen dargestellt.) Ehrenreich Р., Die Mythen und Legenden der südamerikanischen Urvölker und ihre Beziehungen zu denen Nordamerikas und der alten Welt. Berlin 1905. Suppl. zu Ztsch. f. Ethnologie 1905, s. 102.

Ree. Эгиогр. Обозр. LXVIII, 123—127, Zentralbl. f. Anthropol. XI, 83.

K. Th. Preuss, Der Kampf der Sonne mit den Sternen in Mexiko. Globus LXXXVII (1905), 136—140.

E. S e 1 e r, Mischformen mexikanischer Gottheiten, ib. 110—112.

*K. Th. Preuss, Beobachtungen über die Religion der Cora-Indianer. Archiv f. Religionswissenschaft IX, 464—-480.

*W. F о у, Melanesien 1903-4. I. Inseln der Torresstrasse. (Zpráva o A. C. Had-donově expedici 1898-99: „Sociology, Magic and Religion of the Western Islanders". Cambridge. Str. XII + 378, s 22 tabulemi 3 mapami.) II. Neuguinea. III. Bismarck-Archipel. IV. Salomo-Inseln. V. Santa Crux-Inseln. VI. Neuhebriden. VII. Fidschi-Inseln. VIII. Neukaledonien.

Dne 18. listopadu t. r. zemřel ve vysokém věku 77 let M. G j. Milice vić, muž o národopis srbský vysoce zasloužilý. Byl to spisovatel nad míru činný a plodný', a svou literární prací domohl se jak ve své vlasti tak i za jejími hranicemi obecného uznání. Byl po 10 let od r. 1886 ředitelem Národní bibliotéky v Bělehradě, zaujímal vynikající postavení v král. srbské akademii věd jako její tajemník a potom i jako její předseda od r. 1896. Jeho národopisná díla zachovají si povždy velkou cenu jako nevyčerpatelné přímo sbírky materiálu. Nejstarší dílo jeho toho druhu Живот Срба сел;ака r. 1867 poprvé vydané vyšlo péčí srb. akademie věd doplněno a přepracováno r. 1894. Největší jeho dílo jest pod-drobný- popis Srbska a jeho obyvatelstva Кнежевина Cpöuja 1876, doplněná pak r. 1884 Кральевпна Cpöiija (нови кра]'еви). Mimo to jsou i drobnější práce Славе у Срба 1877, Општине у Cpöiijn 1878 a j. Život selského lidu, ze kterého sám vzešel, vylíčil •Milicevič ještě v řadě děl belletristických. Přísný jeho kritik Ljub. Nedió (Hobhjii ерпски пнеци str. 101 sl.) vytknul, že se nikdy neodloučil od lidu, než zůstal po celý věk svůj přesvědčivým sedlákem. Lidový jeho směr se zračil ve všem, v ideích, ve způsobu psaní, v jazyce a stylu jeho. Jeho ideje to jsou ideje sedlákovy, obyčejné, prosté, primitivní, a ne vždycky ideje dobrého a řádného, někdy prostoduchého, velmi často schytralého, ale vždycky za uvážení, ale ideje sedláka, který pečuje o lid, nenávidí obchodní městečko, ač přece tam častěji dochází než na roli svou, a nenávidí pány, od kterých přece přijal mnohé zvyky. Podle Miliéevice jest čestnost pouze na vsi, v městech pak lenost, zkaženost a zpustlost. Z těchto jeho belletristických prací třeba vytknou ti „Зимнье вечери" 1879, jeho autobiografickou povídku Лован Сак aj. A v nich jest ovšem plno lidopisných materiálů. Milicevič sebral pověsti a anekdoty kroužící o nový'ch panovnících srbských, tak zvláště o knížeti Milošovi 1897 a j. Naše Společnost měla čest počítati Miliéevice mezi své členy dopisující.

@----------------

„Slovenské Pohlady" otiskly ve svém posledním sešitě (9.) na str. 569 ad. dopis B. Němcové A. Sládkovičovi z 20. ún. 1856, který jasně osvětluje první počátky její práce na vydávání pohádek slovenských, styky s Rimavským a Reussem.

@----------------

Jos. R. Vilímek vypravuje ve svých vzpomínkách „Ze zašlých dob" (v Praze 1908, str. 81) mimo jiné následující příběh charakteristický pro K. J. Erbenovu zanícenost pro bájesloví. Ve společnosti, která se scházela v Měšťanské besedě ptal se Jos. R. Vilímek lékaře dra Podlipského, nemůže-li se v jistém neklidném spaní nemluvněte spatřovati velmi slabý- stupeň psotniku, a když uslyšel výklad lékařský, odpověděl: „To u nás, ve východních Čechách... říkají, že s takový'm ve spaní se usmívajícím děckem Krášlík pohrává." Zaslechl to Erben a rozradostněn plesal „Krášlík! Zas jeden slovanský' bůžek."