„Naše Slovensko" přináší v prvém svém letošním čísle článek „K t h e o r i i slovenské národní písně". V něm uvádí se, že interpretace i tak znamenitého hudebníka, jakým Piťo skutečně byl, kazila slovenské písně a to jmenovitě ony, které vnitřním svým ústrojím se dělí od maďarských, cikánovi takřka v krvi tkvících písní. Je všeobecně uznáno, že písně lidové mají se sbírati, pokud ještě možno, ve své původní formě. Ale slovenské písně ztrácejí na původnosti doprovodem cymbału a tamburice, na nichž není možný přednes, jakého právě písně ty vyžadují. Lid, odkázaný na cikánskou hudbu, začne zpívati tak, jak mu je cikán zahraje, a poněvadž to činí ve formě, která lahodí, šíří se tyto a podobné zkomoleniny. Slovenští evangelíci pracují к očistě církevních písní od podobných z neznalosti na ně přilepených trosek. Ani našim lidovým písním — touží tu Naše Slovensko — by neškodilo něco podobného.

@----------------

Ministerstvo vyučování vydalo již před rokem výnos o zvýšení péče o d o-m á c i obvyklé formy staveb, na nějž nyní upozorňuje Obzor Národohospodářský: Jím nařídilo ministerstvo, aby domácí, venkovské umění stavební a tradicionalní domácí stavitelské umění měšťanské doznávalo příště na veškerých učilištích stavitelských všech druhů při všech učebných oborech, zejména i při projektním kreslení přiměřeného a dostatečného zřetele, aby se tyto tradicionalní formy stavební dále vyvíjely se stálým zřetelem na novější konstrukce a mate-rialie, na hygienické požadavky a životní potřeby, i aby každý- návrh přihlížel к stavebnímu a krajinářskému okolí, к němuž se harmonicky má pojiti. Školy mají za každé příležitosti na důležitost dalšího rozvoje domácího stavebního umění poukazovati а к zachování zbylých jeho representantů působili, žáci mají se při exkursích přidržovati i k okreslování význačných typů stavebních.

@----------------

V. Novotný-Kolenský navrhuje v Českém Lidu „organisovati dozor (na staré památky lidové zejména v rukách soukromých) v nějakém spolku, majícím širší pole činnosti a styky s venkovským lidem naším. Spolek byl by jakýmsi sprostředkovatelem mezi musei a jednotlivci." Bohužel, prvý pokus, podniknutý v Budivoji, se nezdařil. A přece právě studentstvo venkovské by mohlo nejsnadněji vésti v patrnosti lidové památky svého kraje.

@----------------

H. Ostwald uveřejnil v Neues Wiener Tagblatt (igoS, č. 295) „Erfahrungen eines L i e d e r s a m m 1 e r s". Zkušenosti jeho nejsou bez zajímavosti po stránce lidopisné. Ostwald otiskuje úryvek „písně o klobouku", která byla zapsána v lidové hospodě ve Vratislavi. Sam o ní soudí — a dle otištěných strof asi ne neprávem —, že píseň má místa, která upomínají na krásy staré písně lidové. Vidí v tom dobré znamení, že i v našich dobách odrhovačky žije v^lidu smysl pro pravou píseň lidovou, že pramen lidové písně dosud zcela nezanikl, i když již teče slabým proudem a trochu zkalený. Soudí, že podobných písní, nesoucích znak písně lidové, dalo by se sebrati více (či autor jich má sám více sebráno?); jsou však příliš plnomluvné a neomalené, aby mohly býti v denním listě otištěny. Jinak věnoval Ostwald svou pozornost předem písním tuláckym. Tu však dospěl к soudu, že dnes tuláckych písní ani lidových ani samouckých není. Tuláctví, jež se tu a tam v podobných písních ozývá, neníjýíce, než čím bylyT pastýřské selanky pro dobu rokoka.

@----------------

Vídeňská „Deutsche Heimat" vyslala redaktora Ant. Schacherla z Čes. Budějovic, aby v německých a smíšených krajích jižních Čech přednášel o německém životě lidovém, o zvycích, obyčejích, o německé národní písni, o kroji, o lidových stavbách ap. a aby propagoval při tom myšlenku německého národního musea v Rakousku. „Pošumaví" zaznamenává zprávu o propagační činnosti Deutsche Heimat s přáním, aby i při české práci menšinové se pamatovalo na vý'znam práce lido-vědné pro život veřejný a národní.

@----------------

V Černovicícli konalo se židovské shromáždění, jež prohlásilo židovský žargon za národní řeč židů a žádá pro něj uznání politické, společenské a kulturní. Zvláštní kancelář bude se starati o zakládání knihoven, škol a divadel, jejichž jazykem by byl žargon. V naší době je tu zajímavý pokus o další šíření a uplatnění nové řeči spisovné.