literatura zemědělská, památky listinné a některé diagramy; výklenek v pozadí středu sálu vyplní interiér černé kuchyně, к němuž se bude dále jpbjití sbírka domácího, zejména kuchyňského nářadí, které svými domácími stoupami a ručními mlýnky na obilí bude činiti přechod к mlynářství; vedle bude vystaveno nářadí z olejkárny, jaká bývala při každém českém mlýnu všude tam, kde se vůbec pěstoval len. К tomuto spracovaní lněného semene bude se dru-žiti i vlastní spracovaní lnu (s tkalcovstvím). Celý střed sálu bude vyplňovati bohatá výstava modelů hospodářských stavení českých, moravských, slezských i slovenských, jež bude uzavírati velice zajímavé plastické znázornění horské práce: senoseče v horách a kácení a dopravy dříví. Místo při stěně druhé bude věnováno drobnějším zaměstnáním zemědělským (včelařství, vinařství, pastýřství, drůbežnictví) a řemeslům se zemědělstvím těsně souvisejícím (řeznictví, kovářství, kolářství а р.). V průčelí sálu bude kolekce pluhů, k níž se bude pojiti ostatní nářadí a nástroje, užívané při obdělávání půdy a při sklizni obilnin.

Z ostatních příprav pro oddělení zemědělské je třeba předem opětně i letos uvésti práci agitační, která se snažila oživiti a sesíhti zájem o musejní sbírky zemědělské. Šlo o to sorganisovati práci sběratelskou, aby — pokud vůbec ještě možno — byly zachovány památky selské práce dob dřívějších, pro něž dosud nebylo místa v museích, a jež doma, dnešnímu rolníkovi jsou jenom překážkou, a jež se proto obyčejně prostě — spálí. Sbírání předmětů staré zemědělské výroby bylo řízeno — vedle účasti odborných korporací hospodářských — přímo z Národopisného Musea a bylo za tím účelem rozesláno 797 dopisů. Mimo to byla, jak již v loňské zprávě vzpomenuto, oživena instituce místních jednatelů, jichž 16 ujalo se na vyzvání musejní rady sběratelské a agitační práce v různých krajích Čech a Moravy. Prese všechny obtíže a nepříhodnost doby nebyla jejich činnost bezúspěšná a rada musejní vyslovuje jim všem za jejich zájem i práci díky- Mimo to však zvláště budiž zde vzpomenuto velmi výsledné sběratelské práce pp. F. Broda, ř. uč. v Toužetíně a E. Rouska, vrch. zahr. v Brandýse n. L., jejichž činnosti děkují sbírky musejní za nejedno své obohacení.

. Konečně do příprav pro museum zemědělské je i tentokráte třeba za-počísti pozornost, kterou starým způsobům zemědělské výroby věnoval Národopisný Věstník Českoslovanský jednak stále ve svých zprávách drobných, jednak samostatnými články (Tykačovo „Lnářství na Českotřebovsku" a Naumanův „Milíř na Černokostelecku").

Akce pro oddělení zemědělské retrospektivy setkávala se s poměrným zdarem nejen v Čechách, nýbrž nacházela odezvu i na Moravě a ve Slezsku. Zde ve svém Selském Archivu upozornil p. šk. r. V. Prasek na podnikání Národopisného Musea Českoslovanského v Praze jako na příklad pro Moravu. A skutečně povolané orgány přijaly myšlenku zříditi zemědělské (i retrospektivní) museum za svoji: dnes připravuje se na Moravě zemědělské museum zemské a ve Slezsku ujala se akce „Ústřední Hospodářská Společnost pro české kraje ve vévodství Slezském". A s potěšením a s díky nutno tu uvésti, že s míst, připravujících zemědělské museum na Moravě i ve Slezsku navázány byly styky s Národopisným Museem v Praze, jemuž byly slíbeny duplikáty ev. kopie předmětů, kterých by postrádalo, ze sbírek moravských i ze sbírek slezských. Mimo to navštívil v létě naše museum, právě aby se informoval o přípravách pro oddělení zemědělské, p. prof. Vandas z Brna, jemuž s potěšením — pokud vůbec již bylo tehdy možno — byly podány vyžádané zprávy. Později byl požádán místopředseda musejní rady prof. dr. A. Kraus,