by mohli české lidové výrobky koupiti. Leč při vší snaze nemohla býti práce Společnosti NMČ. na prospěch lidového a domáckého průmyslu do té míry účinná, jak by vyžadoval význam věci. Síly — zejména finanční — Národopisného Musea Českoslovanského jsou totiž téměř úplně vyčerpávány jeho bližšími a vlastnějšími úkoly: sbíráním památek všeho lidového života a vědeckým jejich spracovávaním. Proto obrátila se Společnost NMČ. k vys. с. k. ministerstvu obchodu, aby jí byla povolena špeciálna subvence za účelem sledování lidového a domáckého průmyslu, který by jistě vyžadoval mimo akce dosud již podnikané, aby mu bylo věnováno zvláštní oddělení musejní as podobně, jak nyní se uskutečňuje pro zemědělskou retrospektivu.

Z ostatní dřívější již činnosti Národop. Musea bylo pokračováno v evidenci sbírek soukromých. Trojí větší soukromá sbírka na Moravě byla uvolněna smrtí původního sběratele. Národopisné Museum u všech těchto sbírek se informovalo o osudu, jaký je očekává, aby dle potřeby, kdyby měly přejiti do rukou cizích, mohlo zakročiti o jejich získání. Tohoto zakročení však vzhledem k tomu, že vůlí zůstavitelů neb opatřeními dědiců sbírky přešly do českých museí na Moravě, nebylo třeba. Jinak byly zjištěny a zahrnuty v evidenci další dvě větší sbírky soukromé. Konečně se i podařilo jednu z cenných a vzácných sbírek soukromých (slezskou sbírkou P. J. Vyhlídala) zakoupiti pro Národopisné Museum v Praze a jiné dvě sbírky výšivek a krojů (jihočeských a valašských) byly aspoň zabezpečeny pro občasné výstavky v našem museu a to pro rok letošní. Mimo to jsou vedeny v patrnosti i význačnější dřevěné, lidové stavby (kostelíků), a kde se objevuje potřeba, zakročuje rada musejní o jejich zachování. Kde není možno podobné stavby uchrániti od zkázy, pečuje aspoň o to, aby byl v čas pořízen její věrný a přesný model. Tak byly zabezpečeny modely kostelíku z Vrbice a z Hrabové na Ostravsku, za jejichž sprostredkovaní a zhotovení děkuje musejní rada pp. prof. dru B. Svobodovi a prof. J. Radoušovi.

Při vší uvedené činnosti nebyla zanedbávána ani nejvlastnější práce musejní. Sbírky Národop. Musea byly soustavně doplňovány. Za tím účelem byly vyhledávány předměty, které dosud byly ve sbírkách musejních méně zastoupeny (sbíráno na př. lidové pečivo) nebo zcela nezastoupeny (tak vyjednává museum o pomalované máry, vysýpací truhlu, úly s řezanými a pomalovanými maskami, o vyřezávané a pomalované hřbitovní kříže slovenské а р.). Ze stejného důvodu obrátila se rada musejní к správám řeholí, v jejichž kostelích nejčastěji bývaly stavěny jesličky, se žádostí, aby — nahrazují-li starý betlem novým — nevydávaly staré jesličky zkáze, dokud by nebyly prohlédnuty znalcem, aby mohly býti, mají-li uměleckou nebo národopisnou cenu, zachovány v některém museu. Plně tuto povinnost péče o zachování památek lidového umění, jež přísluší Národopisnému Museu Českoslovanskému, prohlédl člen musejní rady p. vi. r. řed. J. Stibral v Květné u Svitav malovaný strop starého kostelíka, určeného k sbourání. Konečně učiněn pokus o soustavné sbírání materiálu národopisného i dle krajů: prof. K. Chotek, člen rady, prošel již značnou část Kouřimská i samého okolí pražského — (a i tu, v bezprostředním sousedství velkého města nalezly se zajímavé památky lidové).

Pokud jde o stav sbírek musejních v r. 1907, utrpěly dosti citelnou ztrátu tím, že bylo nutno vydati sbírku 292 kusů výšivek a součástí krojových, jež byly většinou již od dob výstavních zapůjčeny pro museum, jejich majiteli р. K. Beránkovi, spisovateli. Jemu musejní rada znovu děkuje za ochotu, s níž daljí svoji sbírku к disposici aspoň pro prvá léta, kdy vlastní sbírkový materiál