str. 48
Protivy nápěvů z různých krajů jsou vždy — na všech písních — patrny. Poukázav na ně jen stručně, jsem přesvědčen, že obraz tento neúplný snadno doplní si každý sám.
Chci zmíniti se ještě o písních našich cikánů. Jsou též zajímavý, poněvadž jeví se tak zvláštními, jak zvláštní jest způsob života toho plemene. I na nich patrny jsou stopy kmenové fysiognomie, projevující se rovněž způsobem svým. Poslyšme cikánskou píseň: bohužel bez textu, obsahově však spřízněnou s naší známou balladou moravskou: „Osiřelo dítě . . .", jíž naslouchati měl jsem kdysi příležitost poblíž boudy cikánské, nedaleko ohně plápolajícího . . ., za měsíční noci v přírodě podzimní:

Zajímavý nápěv! Cítíte jeho sílu i výrazný způsob závěru charakteristického?! Tak v temnu „pohádkovém" dumala cikánka — se třemi cikáňaty. Jiná píseň: *)

Potřebovali bychom sbírku podobných písní — ovšem v překladu! Jsem nucen opětně poukázati na sběratelský ruch ministerský, jemuž, myslím, i v tomto velezajímavém a do jisté míry též našem odvětví písňovém: pracovati přináleží.
*) Z díla faráře Josefa Ježiny: „Romani čib čiii jazyk cikánský'") vydaného nákladem Fr. A. Urbánka v Praze r. 1882.
|