sv. XXII.) а „Угроруськп духовп1 Bipnii" (Zápisky sv. XLVI.— XLVIIX. a XLIX.). Ukázky ty jsou zajímavý vedle svého obsahu také tím, že rozpředl se vědecký spor o určení příslušného nářečí, jež označeno konečně za pomaloruštěné nářečí v podstatě své slovenské. (Srov. Národopis. Věst. III., 12.) To nejnovější tato ukázka potvrzuje. Vlad. Hnaťjuk ostatně sám doznal to tím, že byl nucen připojiti seznam méně srozumitelných slov, převážnou většinou slovenských (na str. 51—53). Knížka sama však je velmi zajímavá i obsahem. Podává na základě vypravování zkušených aranžérů svatby přesný popis svatebních obyčejů v Kerestúru. Dělí se na dvě části: námluvy (па-танго = svatové) a vlastní svatební zvyky (свадзба). Zprvu je na námluvách přítomen pouze zástupce nevěsty t. zv. „bigabar" (srv. sic. vydávač), k němuž přijde námluvčí („starosta") ze strany ženichovy se ženichem. Ve svém hovoru užívají typických průpovědí, jimiž vždy začínají rozhovor („besedu"). Starosta vydávače osloví: „Dobry dzeň, prijatelju česny! Mal by som slovo, albo dva do milosci vašej, ked by śe Bohu lubélo i milosci vašej", načež vydávač odpovídá: „Ślebodm, co vas Boh naučel." Celý ráz námluv je veden symbolicky —■ citáty ze svatého písma, jež představují hotovou směsici jazykovou, hlavní jich ráz však je církevněslovanský, ať již poruštěný či pomaloruštěný nebo poslovenštěný. *) Starosta vypravuje těmito citáty o stvoření světa až po potopu, o korábe Noemově, kdy holubička olivovou zelenou ratolest přinesla, při čemž navazuje ihned na poslání svatební, a žádá, aby i oni podobnou ratolest obdrželi na znamení svolnosti a radosti. Tak se stane, načež jsou uvedeni dovnitř světnice i ostatní aranžéři svatební, nastává vzájemné podělování dary a hodování, k němuž se dostaví rodiče, bratři, sestry a ostatní blízké příbuzenstvo ženichovo a s večerem se rozloučí, aby se konaly horlivé přípravy k svatbě odbývané druhého dne. Dnes již tyto námluvy odpadly, poněvadž se scházelo mnoho známých na hodování, aniž by jaké dary donesli a na svatbu, kde bylo nutno dar dáti, se nedostavili. Následuje pak popis svatebních zvyků a svatby samé přesně podle vyprávění osadníků Kerestúrských s rozličnými varianty uvedených tu zpěvů svatebních; starosta vede opět hlavní slovo biblickým příběhem o Tobiášovi, jejž doprovázel anděl Rafael do Ekbatan, kde zasnoubí se s dcerou Rahígilovou Sárou. Podobně i ženich žádá si o nevěstu, musí hodně dařiti každého nějakou peněžitou sumou a vykoupiti si svou nevěstu. Místo nevěsty přivedou mu družičky žertem zachuchlenou starou bábu — kuchařku, pak jinou družičku a konečně teprve nevěstu (str. 23). (Srv. podobně v popisu svatby v „Babičce" Boženy Němcové.) Po požehnání a loučení s rodiči, při čemž je mnoho pravého i nepravého pláče, provedeny jsou ostatní ceremonie svatební, protkané hojně případnými písněmi. Mezi těmito písněmi je rovněž velká pestrost jazyková; tak nalézáme tu jednu píseň českou — ovšem dialektu poněkud přizpůsobenou — na str. 45 a násl.: