(pod. uvádí Hnaťjuk v,Mater, z Uher. Rusy' sv. III., str. 204, č. 236); dále píseň srbochorvátskou:

rovněž písně s hojnými rusismy na str. 42 ,,Pod divbinoju, pod zelenoju . . ." na str. 47 ,,Širokoje bolotenko . .", a konečně známé písně slovácke: na str. 32:

„Zvon" v seš. 16. str. 495 uprzornil na to, že v Holasově sbírce „Českých národních písní a tancu" II. str. 27 byla jako „národní" zapsána píseň, kterou zpívala selská dcerka ve Skalách ti Protivína, píseň přejatá z Lešetínského kováře Čechova ovšem ve formě zkažené. Tím buďtež doplněny nahoře str. 59 připomenuté vlivy české poesie umělé na poesii lidovoi.i

Pokus ve sbírání dialektologického materiálu pomocí fonografu, o němž už ve Věstníku podána byla delší zpráva, učinil v letě r. 1908 také petrohradský akademik A. A. Šachmatov. Sebral tímto způsobem 20 zápisů běloruského dialektu v borisovském újezdě minské gubernie, a tyto fonografické zápisy se mu velmi podařily, tak že bude letos pokračovati.

Po užívání české abecedy ku ťr a n s s k r i p c i cizích řečí. Že se česká abeceda hodí к jasnému a přesnému označení zvuků nejen v slovanských, ale i v cizích řecích, jest všeobecně známo. Pro některé zvuky v řecích divošských (zvláště afrických) není ovšem v žádné kulturní řeči přiměřených značek. Že však česká abeceda jinak vyhovuje i zcela exotickým požadavkům, ^toho dokladem jest zpráva našeho krajana dra Aleše Hrdličky o některých kmenech mexickýcíi. Tento v oboru anthropologie na slovo vzatý badatel dostal se při svých expedicích také do krajin linguisticky málo prozkoumaných a hleděl při té příležitosti i v tom ohledu nějaký materiál zachrániti. A tu píše o řeči kmene Tepecano. „Dialekt Tepecano zní příjemněji než jiné indiánské řeči. Jest lehce možno sleďovati a reprodttkovati zvuky a rozlišovati mnohá slova. Není zde oněch drsných konstrukcí a nepříjemných a nezvyklých sklonů hlasových; výřečnost liší se ovšem poněkud u jednotlivých osob. Připojuji к této zprávě slovníček, některé obraty, a sentence sebrané mnou po dobu mých somato-