vodů pouze к obyvatelstvu ženskému. V rakouské statistice béře se za mez plodnosti u žen — zdali docela právem, jest jiná otázka — dosažený rok 14. a 45. a při posledních dvou sčítáních množství žen 14—45letých bylo pro každý politický okres stanoveno. Mluvím-li o plodnosti — nikoli o množství narozených dětí —, musím vzíti za základ tyto číslice a ne obyvatelstvo vůbec.

Na množství porodů a na plodnost působí dále rodinný stav obyvatelstva. Reprodukční síla národa se nejlépe projeví v rodině, tedy dírkami manželskými, neboť v rodině, abychom to tak řekli, jest jí dán plný průchod. Tak tomu není u svobodných. Jsou sice také porody nemanželské, ale víme nejlépe, jak se na ně pohlíží, že jest snaha se jim vyvarovati — ovšem snaha ta nejeví se ve všech zemích měrou stejnou. Kde obyvatelé uzavírají sňatky četněji, tam rodí se také více dětí než v zemích, v nichž vstupuje se v manželství méně a řidčeji, i za stejné plodnosti. A také v tom ohledu jsou velké rozdíly mezi zeměmi rakouskými. Z 1000 mužů starších 24 let bylo r. igoo svobodných (vezmeme opět jen uvedené země) v Haliči 177-0, v Bukovině 154-5 — ale v Tyrolsku 397-7, ve Štýrsku 355-0. Ńe j spolehlivějším měřítkem plodnosti jest plodnost manželská, vedle níž ovšem jest třeba také přihlížeti к plodnosti nemanželské. A stanoví se první poměrem porodů manželských к počtu žen (podle rakouské statistiky) 14—45letých provdaných, druhá poměrem porodů nemanželských к množství žen ve stejném stáří neprovdaných.

V Rakousku můžeme však jiti ještě dále. Od r. 1895 přináší nám rakouská statistika také zprávy o stáří otce a matky u dětí manželských, o stáří matky u dětí nemanželských. Data pro r. 1895 mají menší cenu, poněvadž úřady na změněný způsob zjišťování nebyly ještě připraveny a vykázaly velká čísla pro stáří „neznámé", proto je ve své práci pomíjím. Dosud máme příslušná data (mimo r. 1895) za 8 let (pro t'. 1903 a 1905 nejsou).

Z práce, kterou chystám a do níž čtenáře odkazuji, vyjímám tyto přehledy, které snad již nadobro učiní konec legendě o větší plodnosti Slovanů, proti níž ve vědě se dosud ozvaly jen nesmělé námitky a která, v obecném životě platí za neomylné dogma: