a 41. Jiní z příchozích podávali c e j c h у, mosazné plíšky s očíslovanou známkou. Podobný cejch byl přišit na kuse a dle něho se vyhledal.

Bílé plátno bylo barveno jasně modro, blankytno, v blízké Moravě říkali zalívané; z polobílého bylo tmavé, nejasné. To se nosilo na všední den.

Barvilo se in dychem. Z modré půdy vyvstával vzorek obyčejně barvy bílé, přirozené to barvy plátna. Jen mimořádně dávalo se tisknouti dvěma, třemi barvami, tak že mimo tečky a čárky bílé jevily se v modré půdě tečky a čárky i jinobarevné (žluté, červené, hnědé, zelené).

Indych vozili kupci z hlavních měst (Prahy, Brna, Vídně). Platilo se za starou libru (56 dg.) až 14 zl. r. č. Bylo to zboží dobré. Nyní dostane kg. po n—g i 7 zl., za to však špatnější.

Od barvení počítalo se dle „loketní míry". Za jednobarevné, bez vzorků, platilo se 12 kr. šajnů od „krátkého" lokte. Jednoduše čili na blankytno obarvené a potisknuté bylo po 18 kr. od lokte, tuplovaná barva (tmavomodrá i na jasněbílém) byla za 20 kr. Ceny shodovaly se v celém okolí u všech barvířů, jak v Č. Třebové, tak v Litomyšli, Lanškroune, Ústí a j. Shody té barvíři měli zapotřebí, sice by byli tehdejší lidé pro několik málo krejcarů vážili cestu i hodně dalekou.

Barvíř měl v barvírně kypy na barvu, kádě s tři metry hluboké a v zemi zasazené. Nad každou kýpou visel na řetěze železný r á f, jenž se po kladce u stropu zavěšené do ní spouštěl nebo vzhůru vytahoval. Železný věnec ten byl uvnitř opatřen hustě rozestavenými háčky, na něž se plátno pověsilo. Věšelo se ho na jedno spouštění 90 i 110 loket. Barva se mísidlem nejprve zamíchala, pak se plátno spustilo a n e-c h a 1 o půl hodiny v barvě. Na to se vytáhlo a nechalo nad kýpou v s á k n o u t i. Po 1/4 hodině se opět na 1/2 hodiny spustilo a to se opakovalo celý den. Pak bylo dost obarveno. Na blankytno barvené bylo ovšem dříve hotovo, neboť se tolikrát nenamáčelo jako tmavě barvené.

Vytažené z barvy se v tekoucí vodě vymáchalo, na ploty nebo bidla rozvěšelo a usušilo, naposledy se mandlovalo.

Též příze se barvila na kanafasy, punčochy a j. Hospodyně některé samy uměly přízi všelijak barvití, ale málo se tím zabývaly. V Říčkách znamenaly jen žoky tříslem. Poněvadž barvíři potřebovali v mandli potah a stálé lidi, pro něž však ze řemesla neměli dosti zaměstnání, mandlovali kupcům a tkalcům zboží, plátna a pytle. Od poloucha brali 12 kr. šajnů. „To byly perně zasloužené peníze!" vzpomíná s povzdechem dcera po jednom barvíři. „To sme se musely přičiniti, až nám z ruk krev tekla."

Dělník (stálý) v mandli měl ke stravě 20 kr. šajnů (28 haléřů) denně. Den byl v létě ode tmy do tmy. V zimě pracovalo se při lucerně.

Válením či mandlováním dává se zboží lepší vzhled, aby bylo prodaj něj ší. .]

Dokud šlo plátenictví, bylo jedině v Č. Třebové pět velikých mandlů. Nyní je tam jen jeden. Ke zrušeným náleží mandl někdy Narcise Uncajtyka, к němuž se popis zde. přiložený vztahuje.

Mandlovna „Narcisová" jest velmi důkladné stavení z tesaného, dosud zdravého dříví, ač jest nejméně 200 let stará. Trámy jsou z většiny