jejím jest pan Jan Vandas. Nyní jest zřízena novodobě na válce a vodní lis; ale před několika desítiletími pracovalo se tam ještě po starosvetsku stoupami šlapacími a kládami. Na olej chodili i soukromníci z města a okolí. Stoupy šlapal si každý sám, ale pražení obstarával domácí míchač neboli pražič, na nějž bylo lze se spolehnouti, že nenechá moučku připáliti. Kolem roku 1848 měl denního platu 50 kr. šajnů.

Moučka ze stup vyhrnula se dřevěnou míchačkou neboli n a b í-r a č k o u na necky, kdež se skropila a setřela, načež se na sítě (řitici) přetočila do truhly. Z truhly měřda se mírkou na plech a tam ohřívala (pražila). Pak se sypala do pokrutnice к zatahování. Pokrutnice, tvo řidlo neboli forma byla jako jinde z kovaného železa s centimetr tlustého a měla 2 pokličky. Moučka sypala se do ní bud prostě, nebo se kladly do vnitř plstěné u skety (nepoch. uštkety, od uštknutí, sevření), kotouče větší pokl ček, tak že ke stěnám nádoby přiléhaly a vyniknutí moučky zabraňovaly. Složení pokrutnice bylo tím obrazem takovéto: spodní poklička, ušket, nasypání, druhý ušket, svrchní poklčka. Klády byly s tři sáhy dlouhé a přes 1У2 stopy š.roké (silné), z tvrdého dřeva. Kleště byly též z tvrdého dřeva. Ostatní bylo jako jinde. Kdo zatahoval (točil kolem), ten spolu stíral , moučku, měřil ji mírkou a stavěl pražiči к ruce. Kdo byl u pražírny, dával spolu do pokrutnice a měl krátce na starosti ostatní. Na vyrážení p o k r u t ů byl dřevěný, okovaný pupe k, stojící na pravé kládě (při stanovišti praži-čově). Pražírna měla plotnu litou, na % palce tlustou. Topilo se dřívím, jež dával olejník. Platu bylo od pokrutu 2—3 kr. šajnů, později nových (r. č.). Byl-li nával lidí, rozdávaly se lístky а к pražení nastupovalo se po číslech Majitel vedl též obchod s olejem, z něhož vyráběl, jak praveno, i pokost. Semínko platil po 6—8 zl. r. č. za měřici. Pokost brali od něho kupci a truhláři.

V Sloupnici má olejnu po živnostenskú zřízenou pan J. Novák s firmou „Výroba oleje a fermeže J. Novák". Na drcení semene jsou zde válce a stoupy s vodním pohonem, ostatní děje se ještě starým způsobem. Přijdou-li soukromníci na olej, musí tito polov ční práci zastatí; jinak pracuje*) p. Novák s jedinou dcerou, dívkou slabého těla, ale velmi hbitou a vytrvalou, kteráž prosévá, měří a točí. Sám p. Novák praží a dává pokrutnici do klad. Střídavě pak oba dohlížejí к válcům a stoupám.

Umletá moučka, kteráž se dvakrát na koš nasýpá, přichází do stup, kdež se horkou vodou skrápí a stoupami stírá. Setřená přichází do t r u-h 1 í k a. Tam se přetáčí na hrachovce, aby nezůstaly žmolky, a načechraná nabírá se mírkou ku pražení na pánvi. „P á n e u" jest pícka asi 80 cm. dlouhá, š'roká a vysoká, má p 1 e c h s okolkem a vedie kamnovec na ohřívání vody. Topení jest ze síně.

Klády pě. Novákovy mají ctihodné stáří. Zde na místě nacházejí se již 200 let a byly sem přeloženy již upotřebené z jiné olejny; a poněvadž jsou silné do čtverce 50 cm., soudí p. Novák právem, že dřevo to „pamatuje Žižkovu vojnu". Délka jejich obnáší 5-80 m. Pravá kláda jest navrchu od stavění mírky a pěchování pokrutnice značně vytlučena, ač pro pokrutnici samu podklad se často vyměňuje. Šrouby jsou dřevěné. Třením ubývá dřeva jim i matkám, ač se dostatečně maží. Ve 30—50 letech musí se obnovovati a patrně nahraditi vždy většími. Odtud pochází jejich nynější nápadná