tloušťka. Vřeteno jejich má světlosti 17 cm., se závity pak 22% cm. Jedním otočením sblíží se každá ldáda ke středu o 6 cm. V e s á к у*) nesoucí volné konce klad jsou v lidovém slohu ozdobeny.

Pokrutnice vykovaná z kujného železa, má vnitřní světlosti 19 cm. při výšce 13 cm. Stěny jsou 15 mm. silné, rovněž tak oba talíře, kteréž se do vnitř kladou. Dno pokrutnice ukováno bylo zároveň s oblinou v jeden kus. Uprostřed dna nechán byl okrouhlý otvor pro čep (pupek) na vyrážení pokrutiny. Dlouholetým upotřebováním ošoupalo se dno tou měrou, že na jednom místě se již kus vylomil. Opora, t. j. čep, jenž vniká do pokrutnice a vymačkání oleje způsobuje, jest tvaru konického nazpůsob zátky. Jest pohyblivá a visí na řetěze u levé klády (uvnitř). Proti ní v druhé kládě zapuštěna jest tlustá deska železná, která zabraňuje jednak vyhlodávání klády, jednak podporuje tlak na moučku. Moučku sype p. N. prostě do pokrutnice, podložku ani ušketu neužívá.

Za starší doby byly i v této olejně stoupy šlapací. Šlapadla měly asi i~*/2 m. dlouhá načepích. Na konci byla hlava se zobcem. Zobec pobitý hřebíky dopadal do stoupy, mající kované dno. O tom, kdo měl šlapati, říkalo se v Sloupnici, že musí býti dobrým tanečníkem, chce-li dobře na stoupě t an či t i. Šlapalo se t. takto: Pravá noha sešlápla dolní konec a zvedla tím hlavu na horním konci; když nápotom hlava padala, vyměněny nohy v poskoku tak, že pravá přeskočila na pevnou půdu místo levé, tato pak skočila na horní konec šlapadla, aby sesílila dopad zobce do stoupy. Hned po té v poskoku vyměněny opět nohy v prvější postavení.

Za soukromé tlačení oleje béře p. N. 6 h od pokrutiny a jiného nic. Při tom obstarává mletí, pražení i vymačkávání; příchozí stírá, měří a zatahuje. Lidé přinášejí si mimo lněné všelijaká semena olejnatá na olej i za účelem léčebním, jako: řepku, mák, jitrocel a různou buřeň z obilí vyčištěnou. Jméno záboje jest v Sloupnici sice známo, ale neužívá se ho, leč jen známějšího pokrutiny.

V horách u Lanškrouna, kde se podnes setí lnu udrželo, jsou tři olejny téměř těsně vedle sebe, t. ve Výprachticích jedna a v Dolních Heřmanicích dvě. Všecky tři užívají vodní síly ke zdvihání stup.

Ve Výprachticích náleží „olej n ě" panu Fr. Ročnovi a má pověst, že se v ní pokrutiny výborně zatáhnou. Pres jest soustavy novější.

V Dolních Heřmanicích náleží jedna z obou olejní panu Markovi, druhá, starší, panu Fr. Švestkovi. S t í r (moučka) praží se tam v kotli, kdež se ovšem musí stále m í š e t, aby se nepřipálil. Pan Marek má stroje novější. U р. Švestky jest na zatahování jediná kláda, která se heverem stlačuje. Účinek její se chválí. V pašijovém témdni bývá ve všech třech olejnách plno horského lidu na olej.

Z Říček chodili na olej do blízkých Dolních Libchav (něm.) nebo až do Sloupnice. Brávali s sebou y2 měřice nebo měřici semene a od pokrutiny platili 3 kr. šajnů.