Národopisné potulky na východě Slovenska.

Na východ od Popradu ve Spiši počína oblast východoslovenského jazyka, značně odlišného od jazyka středo- a západoslovenského. Dr. S. Czambel ve svém díle*) na str. 56 čítá celkem 679 obcí východoslovenských se 387.000 dušemi.

Ve Spiši obývají Slováci na levém břehu řeky Hernadu území mezi dvěma velkými ostrovy německými: sev. Kežmarským a již. Gelnickým. To jsou slovenské osady většinou rolnické a dle toho i starodávné, seskupené kolem stoličného města Levoče. Osady Gelnického ostrova německého jsou patrně pozdějšího původu, založené v horách od německých horníků. I několik slovenských osad jižně od Hernadu jest hornických, jsou založeny dílem od okolního obyvatelstva slovenského, dílem od Němců, kteří se časem poslovenštili. Takovou hornickou (čili po slovensku baníckou) osadou jest daleko od světa v horách a lesích zapadlý H n i 1 e с, působiště známého etnografa spišského dp. faráře a konsistor. rádce Štefana Mišíka.

Hnilec leží na levém břehu potoka Hnilce mezi vrchem Grajnárem a Šulovou. Potok Hnilec tvoří zde hranici mezi stolfcí spišskou a gemerskou a odděluje tak osadu Hnilec Gemerský od Hnilce Spišského. Hnilec Gemerský jest obec samostatná; Hnilec Spišský jest pouze t. zv. lesní obcí, tvořící součást města Nové Vsi čili Iglova.

Do Iglova jest jen několik stanic z Popradu. Jest to jedno z nej větších měst spišských a založeno bylo nepochybně od Němců, kteří ještě dnes mají tu většinu, silně se však madarisují. Jest dosti čisté a úpravné. Při cestě z nádraží po pravé straně táhne se řada vili, ukrytých v zeleni stromků. V Levočské ulici v levo kostel, t. zv. vikariát, v němž se káže jenom slovensky (pro přespolní přifařené věřící). Průchodem vstoupíme na podloubí náměstí, kteréž se táhne od západu к východu, tak že se dělí na stranu půlnoční a polední. Na stranu půlnoční celý rok slunko nesvítí. Na náměstí stojí katolický gotický kostel s věží, v němž se káže jen německy, pak evangelický kostel bez věže, v němž se konají služby boží německy i slovensky. Odtud do Hnilce máme 4 hodiny pěší cesty, stále po území města Iglova. Z náměstí vede silnice opět průchodem, překročí Hernád a táhne se osadou Prednia Huta do Iglovských kúpeli (lázní s pramenem kyselky), odkud jde cesta stále lesem, bud novou silnicí nebo starou kratší cestou přes osadu Hnilčík, uloženou v údolí a pak přes vrch Grajnár, na němž na rozcestí stojí dřevěný kříž, načež sestupujeme stále až do Hnilce. Zde vidíme v pravo na malém vršku nedávno přičiněním p. faráře Mišíka vystavěný, pěkný kamenný gotický kostel a v levo faru a pod ní školu.

Pan farář přívětivě mne přijav, ihned mne zasvěcuje do místních poměrů. I obchůzku podnikl se mnou po dědině. Obyvatelé Hnilce jsou původem většinou Slováci z okolních dědin spišských, čemuž nasvědčují příjmení některých rodin (Jamnický z Jamniku, Hrušovský z Hrušová, Ha-dušovský z Hadušovic, Domanovský z Domanovic, Letanovský z Letanovic