str. 12
Tak opory Vok. ,.bratři", jež by mohly se zdáti grammaticky zajímavé, vskutku jsou chatrné: tvar „bratři" je piseckou chybou zaviněnou následujícím slovem „otevři"; ale jistě není chybou takovou, kterou lze mlčky opraviti, jak činí Bartoš.
Poslední verš této sl. v HS. zní: „založ penízi"! Bartošova oprava: „založ mne penízi", pro niž mohl bych uvésti J. a S2. 520: „z. mne penězi", není tak evidentní, aby čtení rkp. se mohlo mlčky opraviti; poslední verš sl. i. je sice óslabičný, ale v sl. 2. je pětislabičný.
čtení rkp. ovšem Bartoš nikdy neuvádí.
Podobně v BJan. č. 268, v. 8. tištěno „synka" vhod rhytmu, ale neudáno čtení rukopisné „synečka"; zároveň v téže písni vynechána 2. sloha obou zápisů HS. č. 17 a J.:
Chodila po lesi,
zbírala ořeší.
„Co mně po ořeši,
když mne to netěší!"
|
Proč vynechána sloha ta, nelze pochopiti.
BJan. v celé písni 140 čte „hopa čupy", ,,hopa čupy čup". Ale inter-jekce „čupy", „čup" není v češtině (ani v Bartošově Dialekt, slovníku mor.) a HS. a J. mají všude „cupy", „cup". Chyba povstala nesprávným čtením: HS. píše písmeno c tak, že vršek jeho ocitá se nade dříkem písmene, beze spojení; kdo však se ohlédne trochu po rkp., vidí, jak čisti, ježto písař zřetelně píše č.
U BJan. č. 398 začíná se slovy: „Jsi-li ty ten věrnější"; ale HS. č. 44 a J. mají: „Jsi-li ty ten včerejší" —■ čtení ostatek mohlo býti známo odjinud (n. př. BJan. č. 402, sl. 3.). Sl. 3. a 4. Bartoš vynechal bez poznámky — a bez dostatečného důvodu. Slohu třetí, s předchozími ideově souvislou, vynechal, jak z podobných příkladů nutno souditi, jistě proto, že nezdála se mu cudná;, čtvrtou asi proto, že známa jsouc odjinud jevila se mu tuto přílepkem aestheticky rušivým. Nezabíhá však toto (abych užil mírného slova) idealisování materiálu za hranice vědeckosti? Celá píseň zní:
vznikly dle Instr. plur. „našima, vašima", s nímž tyto příslovečné výrazy místa, odpovídající na ot. kde ? zvláště jsou ve vědomí sdruženy; našima: naši — kostima (v nářečí zlínském): kosti. Tvary „naší, vaší" vznikly z tvarů „naši, vaši" zdlou-žením, jaké bývá při takových ustrnulinách, jakými jsou určení místa „před naši, před vaši".
|
