str. 18
Orthografická přesnost u člověka méně vzdělaného je i nyní malá; daleko menší byla počátkem předešlého věku. Je tedy docela dobře možno, že n. př. písař HS. (snad vesnický kantor) nepíše leckde délky, kde byla. Ale nutno povážiti též, že jazyk písně nebývá stejný s dialektem, jímž se mluví v oblasti, ze které píseň vzata, že Rožnovsko, v němž obě vsi Hutisko a Solanec jsou, není daleko míst, kde není slabik dlouhých, Valašského Meziříčí, Krasna a N. Hrozenkova, zvláště pak, že sousedí s oblastí dialektu laš-ského, vůbec neznajícího délek, na nějž i leccos jiného v jazyce písní upomína1), a že už toto sousedství obou oblastí vynutiti má rozpaky, zda hláska psaná bez označení délky není vskutku hláskou krátkou neb aspoň hláskou vyslovovanou s nedosti určitou délkou. Lze pak beze skrupulí vědomosti dialektologické nasbírané v poslední čtvrti století přenášeti na čtvrt první, kulturně od ní nesmírně odlišnou a jimi opravovati mluvčího doby dosti' odlehlé? Nemění se dialekt?
Bartošova úprava ovšem zase někde ostává na půl cestě к cíli: ponechává na př. infinitivy -t ve východních dialektech („trhat" BJan. č. 816, v. 4.), ba dokonce i jistě nesprávně psané „tut" (č. 762 v sl. 3. místo-„tuť"), „tot" (č. 1297 m. „toť"). HS. č. ii (J. 91) bylo zajisté otisknouti takto:
Ja vím hrušičku planú,
ja si vylezu na ňu,
vylezu ja, natrasu,
mojí mile donesu
za její huběnku š varnú.
|
Tvar „hrušičku" mají oba rkp. (HS. hruífičkau!), BJan. č. 285 chybně: „hruščičku". HS. čte ovšem: „planou" —■ „švarnou" a BJan. tvary ty přejímá, ač Bartošova „Zpráva" jistě správně o HS. poznamenala, že dialektický ráz písní poněkud stírá. Akkusativu sg. f. adj. složených tvrdých, končícího sé v -ou, v dialektech východních není; ve valašském zní tvar ten: „dobrú", v lašském „dobru". Rkp. náš píše jej -ям, patrně vlivem spisovného pravopisu, a -u, takto jistě vlivem řeči mluvené. Assonance „na ňu" ukazuje, že třeba (s J.) čisti: „planu", „švárnu" nebo „planú", „švarnú".. Délka, byla-li tu vůbec ještě cítěna, byla asi nevýrazná, když možná je písaři HS. taková analogie zvratná, jako Akk. „hruífičkau" m. „hrušičku", tvary „traubte", „na Hutiskau" m. „trubte", „na Hutisku" HS. 75, a když tak často délky neoznačuje. Měniti tvar „natrasu" bych se neodvážil2); J. má sice „natřasu", ale písař tento znal jistě jen dialekt lašský.
Ideálem vydavatelské práce bylo by i tu moderními grafickými značkami podati usouzené skutečné znění zápisu a poznámkami osvětliti čtenáři
1) V lašském dialekte mění se slabika ne v ně; tak i „nažně", HS. 24 v. 7. (BJan. č. 1035 a J. 21: „nažne", ale rým: „Anně"); o se mění tu v 11; tak i: ,,u sv. Anně", HS. 24 v. 6. a pod. J. (BJan.: „o sv. A."), t. v. n. ,,u velké noci" HS. a J. (BJan.: „s velké noci", ač touto opravou ruší metrum), „komury" HS. 24, „komuru" HS. 71, „Janku" Nom. HS. 74.
2) Srov. HS. 13 „drevo", „predc" (J. dřevo, přec), 25 „horečky", 26 „dverka", 28 „hore" (adv.), 29 Ъ (třikrát) „hřebičku", 85 „sklenára" vedle tvarů s ř častějších sic, ala vysvětlitelných vlivem spisovného jazyka, jejž v HS. pozoroval již Bartoš. Nyní, po Pastrnkově článku „O původe mor. Valachu", ČMM. XXXI. 1907, Т13 a n. a jeho vývodech o rozšíření r místo v ve východní Moravě, po nových dokladech r místo ř, jež bylo by lze sebrati ve valašských koledách Gallašovy Muzy Betlémské, ot. v mém či. „Z Gallašovy rukopisné pozůstalosti", Čas. Mor. Mus. Zem. VIII. 190S, 22—80, bylo by to nepřípustno.
|
