vlastní jméno; stran změny č v š srov. ,,Kroguloszku, maly ptoszku", BJan. 409), zawsze (= vždy), tylko (= toliko), kodz (dial. m. ,,kadź" = káď; rkp. ,,kodz wody"; BJan. ,,kosz wody"!!), t w o r z y dl o (= formička na sýr), j enym (= jen; BJan. str. 1195 pouze: „jeny"), posag (= věno), raz (rkp. „ras", BJan. „roz", vyloženo = jednou; nevyloženo však: „dwa razy" = dvakrát), szalbirz (m. „szalbierz" == podvodník, šarlatán), bal wir z (m. „balwierz" = holič), teraz (= nyní). Píseň, i když tyto výrazy byly by vyloženy, čtenáři polštiny neznalému činila by nesnáze: nebude si věděti rady s verši: „Bylo sie tež roz (!) šalbirzem (!) a dwa razy bal-wirze.Ti", z nichž prvý shledá nadměrný (má býti asi: „Bylo sie raz balwirzem a dwa razy szalbirzem"; „bylo sie" m. „było się" = on était, man war; „též" ruší smysl), a nebude si věděti rady s odchylkami metrickými (na př. poslední dvě slo'iy!), jichž Bartoš ani nevytkl, natoš aby je vysvětlil nebo napravil.

Abych výtku nezakládal na pouhé nedopatření к jednomu číslu, ohlédl jsem se po celé skupině „Staré časy" (str. 750—753), v níž uv. píseň umístěna, a po skupině sousední „Pa odie" (str. 753—759). Obě jistě výkladů zvláště potřebují. Nevyloženo z toho, co výkladu potřebuje, nic: moško-V í t к а? 751 („čepičko molkovítko"), holiča 754 (= bezvousá pšenice), b ar z o 755 (m. „bardzo" = velmi), kelka t. (m. „kilka" = několik), pulhok t. (m. „půlhák" = druh ručnice), m aide r t. (= obilná míra), šmak (m. „smak" = chut; v písni č. 1429 personifikováno, tedy: ,,u Šmaka", ne ,,u šmaka", ten „strašný valach" — sotva myšleno na „Valacha", ač prý žil „v Cicilii, velkých horách" — vzal břich takový, že snědl pět volů, po pěti maldrách halušek, a takové hrdlo, že piva vypil osm achtlí a kořalky čtyři vědra), achtel t. (= osmina maldru), *k o r i e n č e к 756 (= výhon, prut, srov. „korenčok" slov. == kořínek, Kott I. Přisp. 160, „kořenčák", „kořenče", Bartoš, Dialekt, slov. mor.) *barka 759 (= basa; rkp. „na barko hrajó", ne: „na basko", jak chybně čte Bartoš; subst. „barka" ovšem pak není v Dial. slov. mor.; měniti je je nepřípustno u dialektologa, když dosvědčena v tom smyslu jsou slova „barbora", „barbórka" a odtud odvozená „barboráč", „barboráš" = basista). 'Neuvedeny sice také výrazy: *kordolenka 750, *palachový t., vélopek 751, figa 753, p 0-c h 1 e b n ú ť 753, *š e n k h ó z 759, ale těch může si domysliti čtenář ze slov slovníčkem vykladaných nebo z kontextu.

Jinde není jinak. Nevyloženy výrazy: pálené 760 (v Bartošově Dialekt, slov. mor. zasluhovalo slovo to své heslo), *tydlikať t. („na píščelku tydlikał", dle Kotta VIL, 946 slov. = dudlikať), šuchotať t. (= pomalu se brati), odzíbnúťt. (= omrznouti), krkotati 763 (ono-matopoiet. = skřehotati), *š v a n c a r а 764 (= sekera bradatice; vyobrazení v Č. Lidu XIII., 257; Bartoš v Dial. slov. mor. uvádí jen: „švancara" = silná hůl), *f o j t o v ě n k a, *f o j t o v n a 765 (= fojtství, stavení, v němž obýval fojt), *túf arový 769 („skleničko túf arová"; = hliněný; o výrobě zboží toufarového Ott. Sl. N. XIV. 716), *šíra 771 („z koníčka šíru"; = konský postroj, zněm. Schirr, Geschirr; srov. *šir ovati: „koně sírovaný" BJan. 437; čes. vulg. „kšíry", „kšírovati"), caňk t. (= udidlo, z něm. Zange; Bartoš v Dial. slov. mor. uvádí bez dokladu), *f r a j к а 773 {= milá; srov. „frajír", „frajírka"; s významem „vystrojená parádnice" doloženo u Kotta VI. 233; z něm.) a t. d.

Výrazů * označených Bartoš neuvádí v svém „Dialektickém slovníku moravském", ač lexikální materiál z písní, i z BJan., do něho přejímá.