OTAKAR HOSTINSKÝ

Ve středu 19. ledna byl překvapen všechen vědecký a umělecký svět český žalnou zprávou, že zemřel ve věku šedesáti tri let prof. dr. Otakar Hostinský (* 1847 v Martinovsi u Budyně). Ač nikdy nebyl-pevného zdraví a zejména v letech posledních, kdy počal již pociťovati blízkost stáří, chu-ravěl, přece zastihla ho smrt v plné práci vědecké i učitelské. Činnost zesnulého byla vzácně obsáhlá a projevovala se účinně stejně na poli vědy, jako na poli umění, kde pracoval od prvých let svého mládí až do posledních svých dnů pro český pokrok kulturní.

Hostinský nabyv školského vzdělání na universitě pražské, které doplnil svým delším pobytem v Mnichově a cestou po Italii, věnoval se výhradně estetice a dějinám umění. Byl zprvu uměleckým kritikem některých českých listů, kde zejména v Národních Listech vedl boj o uznání hudby Smetanovy, byl po nedlouhou dobu i spoluredaktorem Lumíra. Ale brzy obrátil se na dráhu universitní. R. 1877 habilitoval se pro dějepis a estetiku hudby a později rozšířil svůj obor na dějiny umění..R. 1883 byl jmenován mimořádným ar. 1892 řádným professorem. Jako perem tak i s katedry universitní byl hlasatelem uměleckého pokroku v Čechách. A ovocem jeho pokrokovosti je i záslužná a cenná jeho činnost pro socialisaci umění.

Svými uměleckými studiemi byl přiveden k tomu, aby věnoval mnoho pozornosti a odborné své práce lidové české hudbě a české písni národní. Proto oživlý a sesílený ruch národopisný, jenž u nás zavládl öd druhé polovice let osmdesátých, nalezl v professoru Hostinském ochotného, neúnavného a vzácně obětavého pracovníka. Zde také, na poli vědecké örga-nisace české práce národopisné, kde byl zesnulý zvláště platnou a. vlivnou silou, pojí se jméno a práce jeho к Národopisnému Museu Českoslovanskému. Ztratila-li Společnost N. M. Č. v Hostinském svého vzácného člena činného a zakládajícího, Národopisné Museum v něm ztratilo jednoho ze svých skutečných spoluzakladatelů, jemuž v mnohém děkuje za svůj vývoj a rozkvět.

Professor Hostinský byl spolučinný při samých prvých organisačních pracích národopisných u nás. Byl druhým předsedou Národopisné Společnosti Českoslovanské v r. 1894 a byl v jejím čele i po celý rok výstavní, po rok krásný a rušný, ale také vyžadující značného napětí a mnohých pracovních obětí. Zesnulý byl ovšem činný i při Národopisné Výstavě Českoslovanské. V nejhorší době, kdy bylo uskutečnění a zdar myšlenky výstavní nejvíce ohroženo, stal se místopředsedou hlavního výboru Národopisné Výstavy. Mimo to byl však činný i ve výboru instalačním a v odboru hudebním. Jeho myšlenkou a dílem bylo zařízení symfonického orkestru v čele s К. Ko-vařovicem — prvého to opravdu uměleckého samostatného hudebního boru v Praze; — on jediný měl pevnou důvěru ve zdar jeho, když skoro všichni ostatní členové výboru o zdaru pochybovali; a jeho prací byla i organisace symfonických koncertů na výstavě. Po prvé na nich uváděl v život zdařilé koncerty historické — památka starších polozapomenutých skladatelů byla jím oživena. Hostinský byl duší pořadatelstva oddělení hudebního i oddělení české písně lidové na Národopisné Výstavě. Z jeho péra také vyšly ve velkém díle výstavním podrobné a obsáhlé stati o české písni lidové