svazcích pouze v jedné východoindické pohanské versi o vzniku pásky na hrdélku hrdliččině (Dähnhardt II. Str. 55, 5): v staré báji východoindické vypravuje se o kroužku, jejž bohyně Badrakáli hrdličce dala a jehož stopy podnes jsou vichtelny; u nás báj ona je křesťansky zbarvena: Panna Maria káže' hrdličce Ježíška kolébati a připevní ji ke kolébce pomocí červeného pásku, ovinutého kol hrdla operencova. Stopy toho vidíme na hrdličce dosud.

Jen z těchto dvou náhodně uvedených parallel je zřejmo, že od Dähnhardta není materiál, třebas je ohromný, přece úplně vyčerpán. Zvláště české pověsti jsou velmi slabě zastoupeny. Vina vězí v tom, že dosud souborné takové knížky přírodních bájí u nás není a co je, je většinou po nejrozmanitějších časopisích roztroušeno aneb dosud ani písemně zaznamenáno není. Nebyl však ani materiál v hlavnějších sbornících tištěný úplně vyčerpán, jak na řadě dokladů hned ukáži. *)

Havran (krkavec) byl původně bílý jako sníh. Srv. I. 64, 86, 283 nn. II. 51, 52, 77; původně to byl nejmilejší pták u boha (stopa pohanská!), a vyslán z archy, aby zjistil suchou zemi. Našel mrtvolu, kloval ji a vrátil se teprve po třech dnech; za trest zčernal a jen zdechliny smí žráti. Viz Glasnik zemaljsk. Musea u Bosni a Hercegovini XIX., 325; jiná verse v kajkavské pohádce u Valjavce, Nar. pripovetke 116, kde syn zabil matku, že s čertem ve svazku žila, její mrtvolu rozsekal a spolu s čertem na ohon koňský přivázal. Vrána klovala maso z matky, proto je černobílá, krkavec jen z čerta, proto je černý. Na citovaném místě Glasniku XIX., 325 místo havrana pak vyslán holub, jenž tak prudce dopadl k zemi, že nohy až >si zkrvavěl a od té doby je má červené. Jiná verse u Dähnhardta L, 284, podle níž se holub brodil v krvi tolika zhynulých lidí. Proti versím o ježkovi a jeho kůži ostnité, uvedeným u Dähnhardta L, 128, 131 nn., zaznamenává Sylwestrowicz v Podaniach žmujdzkých IL, 343, pověst o ježkově setkané s vlkem, oba byli tehdy nazí a žádali boha Kwarabase o nějaké roucho, aby jen byli chráněni proti ostatním tvorům i člověku. Bůh Kwarabas jim řekl: Jděte spät a kdo z vás ráno dříve se vzbudí, dostane nový oděv: slunce vás přioděje. Ježek ráno vstal dříve a obdržel ostnitý oděv, kdežto vlk spal až do večera, kdy slunce zapadalo, a ještě se domníval, že slunce teprve vychází. Proto žádného zvláštního roucha neobdržel a dosud ze studu hlavu k zemi klopí a jen dolů se dívá. — Pro vznik krtka — u Dähnhardta L, 157 —. nalezl jsem jinou versi ve Zborníku za nar. život južnih Slavena IV., 137 nn.; podle níž vznikl krtek z malého dítěte: kdysi se hádali dva sousedé o kus pole a každý chtěl půdu pro sebe zabrati. Konečně se rozhodli na tom, že země sama musí spor jich rozřešiti. Oba tajně vyhrabali jámu a do ní jeden každý svého chlapečka uschoval, aby pak na otázku, či země je a koho z obou má raději, řekl svého otce. Tak se i stalo a spor byl nerozhodnut dále. Když však zemi odhrabali, aby děti své vzali domů, к hrůze jich dva krtci půdu ryli, kteří od té doby všem lidem škodí.**) — К versím o krátkém ocasu kozy srv. týž Zborník I., 248, kde v zápase ďábla s bohem čert z hněvu nad prohrou koze ocas ukousl; jiná verse je ve Zborníku XII., 152, kde s ďáblem zápasí místo boha svatý Antonín. Když sv. Antonín byl ještě dítětem, pásl jednou na