rozděleno, protivníkem je zajíc (králík); častěji se opakující zvolání během závodění vysilují soupeře. (Stupňováno: soupeř klesne mrtev.)

2b) Místo želv více ježků, místo zajíce jiný protivník; také více hlemýžďů a liška.

2c) Zápas u vody: Více želv (také více hlemýžďů) a jeden protivník (ve východní Asii i pták).

III. tvar: Zachycení se protivníka. (Liška a rak nebo liška a hlemýžď).

1a) Zvolání zavěšeného zvířete u cíle, protivník překonán; vystupňováno: běh opakován, až soupeř mrtev klesne.

1b) Častější zvolání během závodu vysilují soupeře; vystupňováno: padne mrtev. Všechny tyto verse se zakládají na vlivu tvaru II.

Po zevrubné úvaze a probrání všech motivů závodu, jenž i na ryby přenesen, při čemž dbáno jako ve všech ostatních 'hájích dějin kulturních, dochází Dähnhardt к závěru, že původní fabule Aesopova dostala se z Recka do,Indie ve dvojí formě; oba tvary přešly pak prostředím indickým na Východ ze Střední a Jižní Afriky, odtud do Afriky Západní a cestou obchodu s otroky dále do Ameriky. Prostředím byzantským putovaly do Evropy а к Arabům, kteří je opět přenesli do Severní Afriky a na Maltu.

Malá tato ukázka stačí, abychom viděli, jak zevrubně, přehledně a přesně Dähnhardt pracuje. A dílo jeho má velký význam nejen jako důležitý, epochální spis svého oboru folkloristiky, nýbrž jako pomůcka výborná a.dobré služby prokazující oborům více. Nejvíce získávají tu dějiny vývoje lidstva a kultury člověčenstva, můžeme-li sledovati, jak duch lidský se vyvíjel a.z primitivních základů к vyšším stupňům dospíval, jak v množství pohanských živlů znenáhla křesťanství pole ovládá a staré mythy zatlačuje či přebarvuje. Pod zorným úhlem lidové fantasie každá květinka i každý tvor v přírodě má svou historii, která věčně se pamatuje a věčně poutá, a proto také je přenášen z pokolení do pokolení. A svědčilo by jistě o úpadku ducha národního, kdyby tyto pověsti a báje úplně měly vyhynouti, vždyť dávají nejlepší svědectví o psychologii a duševní úrovni jednoho každého národa. Všude tu jistě mnoho popudů a východísk к pracím podobným oboru jiného, к prozkoumání téhož materiálu z rozličných hledisk a — což je pro nás nej důležitější — dobrá předloha pro podobnou práci u nás. Pravím-li podobnou, myslím tím práci v rámci národa českoslovanského, ježto parallel u Dähnhardta možno užiti jako vodítka a hesla, U nás — jako v české íolkloristice vůbec,, ať vezmeme ji z kterékoliv stránky — je ještě dosti málo pracováno a-přec látky je tu dosti. Práce J. I. Hanuše, J. Sl. Tomíčka a jiné ze starších jsou. naprosto nevědecky založeny a práce novější jako Košťálový nebo Sobotkovy jsou opět pouhým sneseným materiálem a to ještě neúplným, nesoustavným, a co do hlediska a cíle — roztříštěným.. Ač nebude-li již pozdě: příliš náhlý vývoj kulturní a pak hlavně zájmy stavovské a národnostní zatlačily v pozadí a snad úplně zničily tento bohatý zdroj a nevyčerpatelný pramen poesie lidové. A volají-li Němci po zachování všeho německého v území českoslo-vanském, tím spíše tak musíme činiti my a zachraňovati, kde se co dá. I tak se národní sebevědomí utužuje, zvláště přistoupí-li se к práci té s takovou láskou a nadšením a zároveň i přípravou vědeckou, jak toho skvělým dokladem a vzorem je Dähnhardt sám.

@-----------------