náboženských, biblických pověstí a bájí ve vypravování přírodní. Dähnhardt ve svých knihách poprvé organicky uspořádal spousty nejrozličnějších bájí, pověstí a pohádek přírodních, zpracoval je veden jsa určitým heslem a cílem a čteme-li jen dva dosud vydané svazky, vyvstávají před námi světy nové, dosud neznámé, ohromná oblast lidské tvořivé činnosti duševní, a tím zároveň velká historie lidstva i celého pokolení lidského. Vedle množství materiálu, jejž Dähnhardt jen za pomocí více spolupracovníků shromáž-diti mohl a v němž silně zastoupeny jsou verse slovanské, jež dosud od německých učenců takto zpracovány nebyly, zvláštní cenu dílu dává určité jednotné hledisko a methoda, jakou materiál sebraný (byl zpracován.

Jako ukázku postupu práce a methody Dähnhardtovy uvedu v hlavních rysích zpracování shora uvedené známé fabule běhu o závod mezi -zajícem a želvou, motiv, vyskytující se u všech národů, tudíž stě-hovavý, jejž předvedl Dähnhardt ve svém pojednání „Beiträge zur ver-•gleichenden Sagen- und Märchenforschung" v programu školy svatotomášské 1908 na str. 10 nn. Bude to zároveň vzorná předloha pro budoucí badatele naše v tomto oboru. — Nejzajímavější změny z látek stěhovavých prodělaly :bajky Aesopovy, к nimž náleží také běh o závod mezi zajícem a želvou,.ve svém pratvaru pouhý doklad na vítězství vytrvalosti nad nedbalostí. V pozdějších variantech nejrozličnějších národů na místo vytrvalosti želviňy mastupuje lest a tato vítězí nad zpupností. Na druhém stupni vítězí želva pomocí svých příbuzných tím, že je v určité vzdálenosti rozestaví a oni se •zajíci přihlašují, až konečně zajíc vysílen padne a je překonán. Tak jeví se bajka v rozličných variantech africko-amerických a východo-asijských, při čemž místo zajíce a želvy vystupují také mnohá zvířata jiná; jádro je ovšem "totéž. Podstatně však měnil se jen tvor přemožený, vítězem byla vždy želva. Někde rozšířen motiv o želvy dvě. Na místě želvy vystupuje pak v severozápadní Africe a Evropě ježek, a závod vzniká ze sporu o půdu. Kdo. dříve bude u cíle, tomu připadne pole. Také zde druhé zvíře často se mění .-a vždy je poraženo. Ježek jako želva vítězí lstí a pomocí svých příbuzných. Další změnou je zavěšení se na protivníka: rak nebo hlemýžď získá vítězství, -poněvadž se chytne ocasu soupeřova a pak když tento u cíle se obrátí, rázem se pustí a vesele volá, že již dávno čeká. I tyto pověsti jsou hojně varianty -africko-americkými zastoupeny, jakož i východo-asijskými a západo-asijsko--evropskými. — Tak jeví se celá tato bajka, z níž během doby stala se pověst přírodní. Vývoj její pak byl ■— přehledně znázorněn — takový:

I. tvar: Aesopův prvotvar: Zajíc a želva.

II. tvar: Pomoc příbuzných.

1a) Dvě želvy na začátku a konci závodní dráhy, protivníkem je zajíc. Zvolání jedné želvy na konci: Opakování běhu a zvolání na začátku; protivník přemožen. (Stupňováno: Běh o závod tak dlouho se opakuje, až soupeř mrtev klesne). Podle Dähnhardta toto nezachované pojetí vzniklo 7V řeckém nebo byzantském území, odkudž přešlo do Indie a Afriky.

1b) Dvě želvy a jiný protivník.

1c) Dva j.ežci a zaj.íc.

1d) Dva ježci a jiný protivník.

1e) Zápas u vody: dvě želvy a jeden soupeř; též^dva hlemýždi a liška.

2a) Sesílení motivu hromaděním: Více želv podél závodní dráhy