str. 69
konci důkladně na potoce vymáchalo. Když prádlo na slunéčku proschlo, válelo se ručním válcem na obyčejné lavici.
Ruční vál (na Boleslavsku ,,deska" a Jičínsku „kleštidlo" zvaný) pozůstával z tlustšího podlouhlého prkénka z tvrdého dřeva s rukovítkem a válečkem s držadlem na jednom konci. Na váleček se kus prádla pevně navinul a prkénkem hodně zválel, při čemž osoba, která válela, musela jedním kolenem klečeti na lavici.
Prkénka bývala někdy vkusně vyzdobena.
Pěkně vyřezávaný píst s válem (viz obr. čís. 1.) pochází z Modré u Pre-špurkaz Uher. Slovenska, jsou to „parádní" se zrcadélky, které dává ženich ' své nevěstě darem. Na nich jsou vyřezávány a pestře omalovány květiny a ratolesti i zvířátka, poslednější však jsou bohužel odkoukány z nějakého přírodopisu. Píst neozdobený jest silně upotřeben a pochází z Litovelska na Moravě.
Na obraze čís. 2. jsou valy z Čech: první ozdoben jest vlnicí lístků s ovocem, jež vyrustá'z nádobky, další jest ze Žižkova a třetí z Mladé Boleslave s letopočtem 1846, který ozdoben jest bohatě ornamentovaným zvonečkem s točinkami, při něm však dolejší konec jest poškozen ohněm a kus vypálen. Nejzajímavější vál jest prostřední, ozdobený tak zvaným tesařským kolečkem s letopočtem 1822 a vyřezávaným nápisem v e h 1 i.
Jelikož slovo v e h 1 i bylo mně nápadné, pátrala jsem, jestli by snad neznamenalo název prkna na válení a skutečně nalezla jsem jakousi stopu své domněnky. Jistá dívka vyprávěla, že válela prádlo na starém válu čili mandlu v domě u Bondyho na Poííčí — byla při něm jakási železná pá.ka, kterou se vál při navinování válečku zdvihal. Řečená dívka kdysi páku špatně opřela a stará domovnice jí pravila, aby zvednula pořádně „v e h 1 i", sice si ublíží. Vlasta Havelková.
LITERATURA.
Prof. Dr. M. Hoernes: Natur- und Urgeschichte des Menschen.
Ve 2 svazcích s n mapami, 37 tabulkami а 463 obrázky v textu. Vídeň, A. Hartleben, 1909. Cena váz. 30 K.
Nauka o člověku v širším slova smyslu obsahuje všechny vědomosti o člověku a sice nejen o jeho průměrném typu, nýbrž též o jeho varietách a nejen po stránce tělesné, nýbrž také po stránce duševní. Avšak mohutný vzrůst vědy a nesnadnost celý materiál ovládati, vedly к dělbě práce, takže nehledě к praktickým aneb již odedávna samostatně pěstovaným disciplinám (k medicíně, psychologii,. historii atd.) se postupně jednotlivé obory nauky o člověku oddělovaly; tak vznikla zvláště somatologická anthropologie, ethnografie a praehistorie. Osamostatnění jednotlivých oborů mělo rychlejší pokrok v zápětí, ale spojeno bylo s nebezpečím, že se jednotlivé části nauky o člověku sobě odcizí. Již r. 1886 kladl J. Ranke v svém známém díle „Der Mensch" své základy, praehistorie a obrazy národopisné (Rassenbilder) téměř prostě vedle somatologie; novější souborná díla se obmezují čím dále tím více na jeden z uvedených oborů. A přec jsou vztahy mezi těmito disciplinami velmi úzké. Jest tudíž velkou zásluhou M. H o e r n e s e, že se odhodlal k nesnadné, ale vděčné úloze a zpracoval opět jednou celou
|
