str. 70
nauku o člověku dle možnosti z jednotného stanoviska. První část dvou-svazkového díla — přírodopis či somatologie člověka —■ tvoří jaksi podklad v tom způsobu, že ústrojnost těla hdského a jednotný vznik lidstva nám vysvětluje zvláštní zjev, totiž podobný vývoj primitivního člověka ať v pravěku, ať v dobách pozdějších. A tak nám poskytují praehistorie a ethno-grafie řadu paralel, které z jednotného hlediska pozorovány býti musí a tak i pochopeny býti mohou. Tím způsobem Hčí nám H o e r n e s také prae-historii a národopis. — První přestává býti suchopárným vylíčením nálezů a mrtvých kultur, nýbrž oživuje a doplňuje se obrazy dosud zachovalými; národopis pak není pouhým kaleidoskopem, v němž se jeví v pestré směsici národové a kultury různých končin, nýbrž pořádá se v celkový obraz, v němž zachyceny jsourůzné fáse, ku kterým jednotliví kmenové a národové v kultur -ním vývoji dospěli a které překročiti jim nedovolovaly bud nepříznivé poměry zevní neb vnitřní. Z tohoto jednotného hlediska napsal H o e r n e s své dílo: vyžadovalo ovšem náležitý přehled, jakousi nevázanost v pojímám a podání. Vlastnosti ty spisovateli nechybí. Literaturu využil až do publikací mezi tiskem vyšlých, při tom nedal se masti pochybnostmi a sporností některých detailních otázek — a to mu snad bude i vytýkáno — ale to bylo zapotřebí při smělém načrtání velkého obrazu vývoje lidstva. Dílo celé rozpadá se ve 2 části s následujícím obsahem:
I. Přírodopis člověka: Historický itvod, základy fysické anthropologie s ohledem na původ a vývin lidstva, srovnání člověka se živočichem, původ, stáří a kolébka lidstva, starší rozvoj (v dobách diluviálních), mladší rozvoj (plemena doby nynější).
II. Pravěk kultury: Historický úvod (dějiny praehistorie a ethno-logie), základy kultury, péče o klid a bezpečnost (vývoj obydlí a domova), umělé ústroje (zbraně, nástroje, oděv a okrasy), snaha po spojenství (rodina a stát, mravy a práva), potřeba sdělení a zobrazení (řeč, písmo, umění), prostředky duševního uspokojení (náboženství, věda). —
H o e r n e s jest dovedný řečník a tak jest také podaní v díle tomto jasné a sloh plynný. Množství illustraci usnadní porozumění i širším kruhům a bohatě citovaná literatura dovoluje kontrolu a umožňuje další studium. Především jest pak dílo to novým pojítkem mezi somatologií, praehistorií a národopisem. Prof. J. Matiegka.
*
Jan.Vyhlídal: Hanácké děti. Nákladem benediktinské knihtiskárny v Brně r. 1909, str. 165.
' Neúnavný sběratel lidopisné látky slezské a moravské rozmnožil touto úhlednou knížkou, platně naše vědomosti o zvláštnostech a vlastnostech našeho lidu v jmenovaných zemích korunních. Již v Roku na Hané, vydaném před třemi roky, věnoval značnou pozornost životu tamních dětí, ale nemohl života toho vylíčiti po všech stránkách, jsa obmezen programem knihy, která se zabývala, výhradně výročními zvyky a slavnostmi lidovými. Přítomná kniha tedy vespolek se doplňuje s Rokem na Hané, pomíjí, co tam o hanáckých dětech již pověděno, a vyličuje vše ostatní, co se tam nehodilo. Jest to především soukromý život od útlého dětství po doby, kdy dítě vstupuje již jaksi na veřejnost před tváří soudruhův a vší obce, která i tu — pokud jde o děti — žije jaksi patriarchálně, dovolujíc sousedům kárně nebo povzbudivě vměšovati se v projevy dětí z jiných rodin. Autor tedy počíná kolébavkami a hrami, které s děckem provozuje matka nebo chůva, přechází ku prostým modlitbičkám a připojuje řadu říkadel, jež už Bartoš správně
